Krhanice nás v závěru zašlapaly do země

V zápase s Krhanicemi jsme nebyli favorité, i když se letos našemu soupeři doma vůbec nedaří. Přesto jsme věřili, že dokážeme odehrát zápas tak, aby z něj alespoň bod byl. Dlouho to vypadalo, že by to tak mohlo i dopadnout, ale rozhodl náš obvyklý závěr zápasu, kdy jsme naprosto vypadli z role. I když to s trochu větší trochou štěstí mohla být i remíza, tak bychom si bod stejně nezasloužili. Vzhledem k poslední desetiminutovce byl výsledek 2:4 nakonec vlastně ještě milosrdný.

Na náš dobrý vstup do zápasu soupeř dokázal reagovat
Přestože úvod utkání byl lehce v režii soupeře, vedení jsme se ujali my. Krhanice v úvodu utkání, ostatně stejně jako po většinu zápasu, trpěli hlavně špatnou finální částí svých útoků. I když byly herně o něco málo lepší, ani před jednou z branek to příliš nehořelo. Až v 18. minutě jsme snad z první nebo druhé naší kloudné akce překvapivě skórovali. A je potřeba říct, že to byla hezká akce. Jednalo se o rychlou kombinaci, kdy si Filip Voldřich narazil míč se Zdeňkem Modálkem a dostal se tak za obranu soupeře. Se střelou si zkušeně věděl rady a dostal nás tak do vedení (0:1).
Tento stav ale nevydržel dlouho a již ve 23. minutě bylo srovnáno. Při jedné z akcí Krhanic jsme si nedostatečně rozebrali hráče soupeře, a tak přihrávka přes celé vápno našla neobsazeného adresáta a ten mohl snadno skórovat do prázdné branky (1:1).
V první půlhodině se hra obou mužstev dala označit za vyrovnanou. My jsme dopředu hrozili hlavně po levé straně, kde byli hodně vidět Filip Voldřich, který byl v úvodu náš jasně nejaktivnější hráč, a také Honza Vacík. Ve středu pole to také fungovalo, ale moc jsme nevyužívali pravou stranu se Sváťou Řezníčkem, který se do hry dostával jen sporadicky.
Po 30. minutě to dokonce chvíli vypadalo, že převezmeme otěže zápasu, ale bohužel to bylo jen chvilkové zdání. Ve 34. minutě totiž přišel velmi povedený roh soupeře, kdy si útočník naběhl z druhé vlny na hlavu a nikým nehlídán prodloužil míč na zadní tyč (2:1). Takhle nějak by se rohy měly zahrávat. Luboš Říha v bráně neměl sebemenší šanci, stejně jako při první brance. Obrana mu dnes opravdu moc nepomáhala.
Po obdržené brance jsme poprvé výrazněji vypadli z role a soupeře bylo najednou všude plno. Pár nebezpečných šancí přeci jen zlikvidovala obrana, ale jinak můžeme děkovat spíš nepřesnému zakončování Krhanic a zákrokům Luboše. Do přestávky jsme se pak spíš jen bránili a až těsně před poločasovým hvizdem jsme se ještě dostali do dvou šancí. Nejdříve v těžké pozici na malém vápně špatně zpracoval Filip Voldřich a pak Sváťovu celkem povedenou střelu na bližší šibenici vyrazil gólman. Následný roh ale opět k ničemu nevedl. Sváťovi dnes rohy opravdu nešly a v kontrastu s těmi krhanickými to bylo vidět dvojnásob.

Přstože byl ve druhé půli aktivnější soupeř, podařilo se nám srovnat
Do druhého poločasu jsme dvakrát střídali. Místo nevýrazného Jakuba Charváta nastoupil Tomáš Rada, který, i když to zatím také není ještě úplně ono, se lepší zápas od zápasu a za Míru Randáka, jenž tentokrát nebyl moc cítit, nastoupil Martin Čeljuska, který první poločas kvůli škole nestíhal.
První čtvrthodina druhých 45 minut byla zpočátku vyrovnaná, ale soupeř se postupně začal prosazovat. Naštěstí nás držel Luboši, i když stále platilo, že obrana mu to moc neusnadňovala. A nejen obrana. Návraty do defenzivy byly z naší strany často hodně vlažné.
Přesto jsme se po 60. minutě opět dostali do hry. Nejdříve po Filipově akci střílel Sváťa nad, ale pak už to konečně klaplo. Po kolmé přihrávce od Honzy Vacíka si míč přebral Martin Čeljuska a s pomocí souboje na hraně přešel přes posledního obránce soupeře. Naštěstí se nepískalo, a tak následující branka platila (2:2).

A pak se to (opět) nějak zvrtlo
Po vstřelené brance jsme znovu dvakrát střídali. Vojtu Židlíka, který si chvíli před tím udělal něco s kolenem, musel nahradit Roman Neuberg a místo Matěje Purkarda, který měl ten den za sebou již v nohou celý zápas za dorost, nastoupil Martin Augusta.
Po našem vyrovnání se Krhanice zdravě naštvaly a začly tlačit. Naštěstí Luboš stále odolával. Dokonce jsme tento tlak dokázali se štěstím přečkat a na nějakých deset minut opět hru srovnat. Bohužel jen na deset minut a před námi bylo ještě zhruba dalších deset minut. A tuto desetiminutovku Krhanice nakonec změnily v peklo. V 85. minutě se stalo to, co viselo už delší čas ve vzduchu, a to byla branka Krhanic. Do zisku bodu nám chybělo pět minut, ale objektivně si soupeř své vedení zasloužil. A my už na zvrat neměli ani náznakem. Třetí branka Krhanic padla opět po centru ze strany hlavou. Na zadní tyči byli tentokrát volní dokonce dva protihráči a Luboš opět nemohl gólu nijak zabránit (3:2).
V následujících dvou minutách trefil soupeř dvakrát břevno, přičemž jednou „díky“ skvělému Lubošově zákroku. Obrana totálně hořela, a i když to nebylo úplně vypuštěné, spíš než o defenzivu se z naší strany jednalo o zmatek. A válec soupeře pokračoval i dál. Naštěstí jsme už dokázali inkasovat pouze jednou. Opět po rohu, tentokrát si nás Krhanice rozebrali po zemi a branka přišla z naprosté blízkosti. Luboš opět nemohl nic dělat (4:2). Ani jedna z branek dnes nebyla jeho.
Konec zápasu byl z naší strany opravdu tragický a vůbec se Lubošovi nedivím, že si to se svými spoluhráči trochu vyříkal, na druhou stranu některá hodnocení byla dost za hranou. Ale asi to tak mělo být, lepší se navzájem dořvat, než aby nám to bylo jedno.

Závěr podzimu byl lepší než začátek, ale rozhodně to má k dokonalosti strašidelně daleko
Ačkoli jsme se ve druhé půli podzimu herně trochu zvedli a setřásli ze sebe deku z nepovedeného loňského ročníku, tak to pořád zdaleka nebylo ono. I když už se nám konečně začíná malinko vyprazdňovat marodka, tak nám pořád do ideální sestavy dost chybí. Stále nemůžeme počítat s Adamem Schnurpfeilem, Vojtou Kukačkou a Vláďou Švorbou a to samozřejmě nemluvím o Lukášovi Berkovi. Také Libor Topič by se hodil častěji... Velkou pomocí podle mě je rozšíření realizačního týmu, kdy se Martin Procházka s Jirkou Drazdíkem skvěle doplňují.
Výsledkem je ale zatím bohužel pouze to, že oproti úvodu sezóny už dokážeme zahrát aspoň na outsidery. Ne jako v úvodu třeba proti rezervě Votic, Soběhrdům, ale třeba i ještě nedávno Drachkovu. Věřím ale, že na jaře naše výkony půjdou nahoru a sezónu dohrajeme ve středu tabulky bez bezprostředních obav o sestup. A další ročník už bude o něčem jiném, stejně jako na Spartě...

Galerie k aktualitě