Představení jedné archivní posily

Tentokrát pro vás máme jednu skutečnou lahůdku. Jako již několik let uleželou posilu si vám dovolíme představit pana Vladimíra z Čerčan. Pan Vladimír již u nás sice několikrát soutěžil, ale ještě jsme si ho pořádně nestihli představit. Za to se vám, ale hlavně panu Vladimírovi, hluboce omlouváme. Pan Vladimír jistě ještě v dresu Čerčan neřekl poslední slovo, a tak je v tomto případě rozhodně lepší pozdě, než nikdy.

Jméno: Vladimír „Tygr“ Švorba
Ročník: 1980
Pozice: pravděpodobně útočník
Předchozí kluby: TJ Sokol Přerov nad Labem, SK Union Čelákovice, TJ Sokol Lipník

K tomuto medailónku mě donutilo několik skutečností. Hlavním důvodem sice byla intenzivní snaha pana Vladimíra se představit, ale i dnešní den, tedy Mezinárodní den tygrů (ano, opravdu to existuje, nedělám si legraci, viz ZDE, pozn. Red.) k tomu vysloveně vybízí. S variantou, že vám pana Vladimíra představíme, jsme koketovali již dlouho (přeci jen už je ve Slavoji déle než dva roky), ale pořád jsme nevěděli, jestli ho máme přiznat. V každém případě se ukázalo, že ano a za naše váhání se hluboce stydíme.
Pan Vladimír je již sice čerčaňák, ale pochází pravděpodobně odněkud z úrodného Polabí. Fotbalově se angažoval v týmech, které nám posázavským kmenům, co nedohlédnou za Vlašim a Praha je pro ně hranicí Všehomíra, připadají značně exotické. V každém případě se mu tam muselo dařit, protože si jako bojovný útočný rek vysloužil domorodé jméno „Tygr“. To jistě nemůže být samo sebou. Více vám k tomu bohužel ale neřekneme, protože náš milovaný FAČR nedokáže dobu, kdy se, jak by řekl náš kapitán Zdeněk Modálek, hrálo vycpanou veverkou, elektronicky archivovat a dát tak k dispozici zvědavým badatelům našeho kalibru potřebné informace. Nezbývá tedy věřit, že pan Vladimír fotbal před tím, než sem přišel, skutečně hrál. Určité návyky sice má, ale znáte to. V každém případě již dokázal, že za náš tým je ochoten položit téměř i život, což stačí, a tak je již jednoznačně plnohodnotným členem našeho souboru kr..énů.

Rozhovor s Vladimírem „Tygrem“ Švorbou, oporou Slavoje

Proč jsi k nám vlastně vůbec přišel?
Když jsem narazil na internetu na tento tradiční a úspěšný tým, tak jsem hned zatoužil stát se jeho součástí. Netrvalo dlouho a zakoupil jsem si z toho důvodu v Čerčanech nemovitost a do Slavoje se přihlásil. Kdo by také odolal, když si zde kromě výborné klobásy mohu vysoutěžit i různé poučné publikace jako třeba „Umění zavázat kopačky II.“. Šrouby v čelisti už jsou pak jen taková třešnička na dortu.

Jaké jsou tvoje silné a slabé stránky?
Slabé stránky pravděpodobně nemám, eliminoval jsem je již v zárodku. Zato ty silné! Bohužel jsem ještě neměl mnoho příležitostí je předvést. Trenér musí pochopit, že nejsem jen tak nějaký žolík, ale Diamond ACE! Pak teprve uvidíte pořádný strdím oplývající polabský fotbal potomků praotce Čecha!

Tvůj nejlepší zážitek ve tvé bohaté kariéře?
Jednoznačně přestup do Slavoje. A také jsem moc rád, že jsem měl tu čest se poznat s Kryštofem Strakou. To je rovnej chlap, co se tomu umí postavit! A hlavně hraje hlavou. To mám rád!

Čeho bys chtěl dosáhnout v našem klubu?
Nastoupit v základu!

Tvoje záliby kromě fotbalu?
Sociální sítě! Již Larry Flynt kdysi říkal cosi o tom, že je třeba mít vlastní názor, tak se toho snažím držet. Mým koníčkem je také moje práce, kde rád rozmnožuji (aktiva) a pokrývám (rizika). Také rád zalévám zahradu.

Co rád děláš po zápase?
Vždy si se spoluhráči rád proberu, co mohli udělat lépe.

A na závěr, ať už to máme za sebou, náš rychlý (nejen) fotbalový dotazník

Slavia/Sparta? ... No, když bych musel volit, tak Sparta. Fandím Arsenalu a v posledních letech toho tak máme mnoho společného.
Messi/Ronaldo? … Ano.
Střela/Přihrávka? … Šůůůt´n´skóór!!!!
Pivo/Panák? … To je jedno, tekutá strava mi celkově vyhovuje.

Co bys chtěl vzkázat fanouškům Slavoje?
Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují! A vy mi koukejte fandit!

A jak máme zvykem, přidáváme jednu archivní fotografii. Podařilo se ji dohledat (resp. ukrást) na FB pana Vladimíra. Je z roku 2006 (pan Vladimír je dole v rohu), ale bohužel netušíme, která polabská družina to konkrétně je a jestli jsou to spoluhráči, svěřenci nebo co to vlastně je... Pardon.

P.S.: Předpokládám, že je všem jasné, že tento článek, i když poměrně věrně vychází ze skutečných událostí, je pouhou recesí a jakákoli podobnost s panem Vladimírem je čistě návodná. Pan Vladimír má dostatečně velké srdce a pochopení, aby mi odpustil a vy ostatní doufám také. Případně si můžete odplivnout, kam až tento web klesl, to by mohlo pomoct. Takže Vláďo, máš svůj medailónek a už si definitivně náš. Vítej a užij si svůj mezinárodní den :-D.