Bude to ještě dlouhá cesta

V úterý jsme sehráli svůj druhý přípravný zápas. Opět na domácí půdě a opět proti soupeři z Kosovy Hory. Tentokrát bylo, na rozdíl od předchozího zápasu, kdy bylo strašné horko, úplně ideální fotbalové počasí, a tak oba týmy mohly předvést, co umějí, bez jakýchkoli vnějších vlivů. Bohužel se ukázalo, že v minulém zápase počasí uškodilo především soupeři…

Tentokrát se hrálo klasicky 2x 45 minut. Nás se na zápas nesešlo tolik jako minule, ale několik hráčů na střídání jsme přeci jen měli. Přesto tak padla naše hlavní výhoda z minulého zápasu, tedy možnost střídat téměř dvě sestavy a vydržet tak déle se silami.
Co bylo ale o dost důležitější, tak i tentokrát, stejně jako v předchozím utkání, jsme hráli v novém rozestavení se třemi obránci. Ve čtvrtek to podle všeho bylo 3-5-2 a včera místy i 3-4-3. Jestli je to jen nácvik další variant anebo mají trenéři v plánu na tento systém přejít trvale, to nevíme.
V každém případě je zřejmé, že pokud se má našim hráčům tento systém dostat pod kůži, bude to znamenat ještě hodně úsilí. Naše hra totiž opět působila po většinu zápasu hodně zmatečně, a i když se z naší strany během zápasu objevilo celkem dost hezkých fotbalových momentů (hlavně kombinací na jeden dotek), tak jako celek to nefungovalo.
Začátek první půle byl z naší strany asi nejpovedenější částí zápasu. Hrálo se spíš na soupeřovu bránu, ale bohužel, stejně jako v minulém zápase, bolestně selhávala koncovka a vlastně většinou už finální přihrávka. Náznaků šancí jsme si v první půli nevytvořili úplně málo, ale gólem to tedy mockrát nezavánělo. To soupeř byl výrazně efektivnější. Do útoku nevyrážel tak často jako my, ale když už, tak to bylo hodně nebezpečné. Většinou to vedlo k více či méně výraznému přečíslení, protože naši tři obránci byly často velmi špatně doplňováni pozdě se vracejícími spoluhráči. A tak se stalo, že jsme první poločas prohráli 0:4 a to ještě Petr Burcev, který tento zápas odchytal, několika dalším brankám zabránil. Na naší straně se v prvním dějství i přes docela vysoký počet útočných akcí žádná gólovka natož branka neurodila.
Druhý poločas vyzněl výsledkově téměř vyrovnaně, ale herně to bylo jiné než v první půli. Naše hra se kromě kratších úseků v úvodu poločasu o dost zhoršila a její chaotičnost zvýšila. Nedokázali jsme podržet balón a pokusy o rychlou kombinaci, která se nám v první půli celkem dařila, také selhávaly. Přesto se brankostroj Kosovy Hory naštěstí výrazně zbrzdil. Soupeři docílili už „jen“ jednu branku ze hry a jednu z pokutového kopu (a to ještě předtím Petr Burcev jednu penaltu soupeři zneškodnil). My jsme za stavu 0:5 dokázali sice snížit, ale bylo to také z penalty (po faulu na Martina Čeljusku se trefil tradiční exekutor Vojta Židlík), takže ze hry jsme tento zápas neskórovali.
Nutno dodat, že celkový výsledek mohl být ještě krutější, protože soupeř poměrně hodně jasných šancí neproměnil a několikrát nastřelil naši brankovou konstrukci. My jsme také nějaké příležitosti měli, ale objektivně jich nebylo zdaleka tolik a ke gólu měly o dost dál.
Je smutné, že kdybych si měl vybrat nejlepšího hráče zápasu, tak bych asi zvolil veterána v naší bráně. V poli by to byla těžká volba, ale přes i velké množství obdržených branek (které totiž ani zdaleka nešly všechny za obranou) se mi celkem líbil výkon Kryštofa Straky a v první půli docela makal Sváťa Řezníček. Svůj obvyklý, ale ničím nezvýrazněný standard předvedl kapitán Zdeněk Modálek a asi i Vojta Židlík, který ale musí zapracovat na kondici. Jinak byl výkon většiny ostatních hodně nenápadný. I když vlastně v některých případech i velmi nápadný, ale ne tím požadovaným způsobem.
Jak už jsem psal, hráli jsme systém, na který nejsme vůbec zvyklí. To je sice možné vysvětlení, ale moc uklidňující to není. Je pravda, že hrát systém, který není na této úrovni obvyklý by nám proti soupeřům mohlo dát určitou výhodu. Ale musíme ho (obzvlášť pokud bychom ho chtěli hrát jako ten hlavní) zvládat úplně jiným způsobem. Doplňování obrany musí vypadat diametrálně jinak, střed musí hrát klidněji a útok, obzvlášť když je v silnějším složení musí proměňovat šance. Zatím jeho úspěšnost v obou zápasech byla hodně mizerná. Pokud budou trenéři na této variantě rozestavení trvat, tak nás čeká ještě dlouhá cesta, která ale může (samozřejmě ale také nemusí) vést k zajímavému cíli.
Příští přípravný zápas odehrajeme, jak už jsme vás informovali, ve čtvrtek v Kosově Hoře.