Dorostenci se snad umí semknout jen v oslabení

Na zápas se dorostenci sešli OPĚT jen v deseti hráčích. Trenér tedy na poslední chvíli dopsal na soupisku věkem ještě žáka Ivana Hořčičku a ten si tak odbyl svůj debut v kategorii dorostenců. I když jeho úkolem bylo hlavně nabrat zkušenosti a v rámci svých možností pomoci svým spoluhráčům, tak zápas zvládl nad očekávání dobře a bojoval až do konce.

Zápas s týmem, který v soutěži zatím neztratil ani bod, jsme začali překvapivě aktivně a hra byla od začátku vyrovnaná. Do desáté minuty se hrálo spíše bojovně ve středu pole a v podstatě bez šancí. Soupeř měl sice trochu víc ze hry, ale do gólovek se také nedostával. Okolo 15. minuty se tlak soupeře na pár minut stupňoval, ale když se nám ho podařilo bez úhony přečkat, tak se hra opět vyrovnala. Dalších třicet minut se obraz hry neměnil. Hrálo se mezi vápny, hra na obou stranách trpěla poměrně velkým množstvím nepřesností a oba týmy navíc přitvrdili v osobních soubojích. Vše se ale obešlo bez záludných zákroků. Z tohoto rámce vybočila jen akce soupeře 38. minuty, kdy naše obrana propadla a pustila do úniku útočníka Bílkovic. Akci však zachránil parádním zákrokem náš gólman. Soupeř začal být viditelně nervózní, očekával hladký průběh a náš odpor k tomuto scénáři ho zjevně zarazil. Bílkovičtí se čím dál častěji hádali s rozhodčím a tento prvek se stal průvodním jevem pro další fáze utkání. Naše nasazení a bojovnost soupeře zjevně překvapila.
Po poločase soupeř sice po pár minutách nastřelil tyč, ale i my jsme měli v průběhu prvních patnácti minut druhé půle několik dobrých šancí. Obzvlášť závar ve vápně soupeře jen náhodou neskončil gólem. Soupeři se jen s vypětím všech sil podařilo všechny naše střely zblízka zblokovat. Průběh hry soupeře viditelně stále více znervózňoval. Bílkovičtí se začali spíš než na hru soustředit na hádky s rozhodčím a stejně jako den předtím Pyšely se na něj snažili vyvíjet tlak. Ten ale podobný přístup netoleroval a padla i žlutá karta za řeči. Rozhodčí navíc pouštěl i tvrdší hru, která našemu soupeři nebyla po chuti. Soupeř se nadále neustále rozčiluje a snad za každý faul požadují kartu nebo penaltu. Nebo obojí. Rozhodčího je ale třeba pochválit, že vyhrocené utkání zvládl s přehledem, hru se mu svou autoritou podařilo udržet relativně plynulou a ani k tomu nepotřeboval mnoho karetních trestů.
Bohužel se Bílkovicím naši obranu nakonec zlomit podařilo a v 19. minutě druhé půle dali po průniku z křídla úvodní gól zápasu. Tvrdá hra z obou stran sice pokračovala, ale soupeře branka vyditelně uklidnila a jeho hráčům vlila sílu do žil. Naopak našemu týmu po gólu znatelně ztěžkly nohy. Stále častěji balóny propadaly naší obranou a šance Bílkovic se množily. Jen díky nepřesnostem soupeře a nebo zákrokům našeho gólmana byl rozdíl ve skóre stále jen jeden gól. Šest minut po prvním gólu ale naše obrana kapitulovala podruhé, když krajní obránce nešťastně promáchnul centr od rohového praporku a útočník soupeře si zcela osamocen na malém vápně již věděl rady... 
Herní převaha se poté dostala jednoznačně na stranu soupeře a za dalších pár minut se už soupeři podařilo potrestat i další propadnutí míče za obranu po prohraném souboji. Opět situace jeden na brankáře a to se nedá chytit, pokud to útočník nezkazí. Nezkazil. 
Zbytek zápasu už byl v režii Bílkovických, nám se nedařily ani jednoduché kombinace a bylo vidět, že zápas už hráči v hlavách vzdali. Ojedinělé náznaky šancí jsme měli snad jen ze standartních situací. Soupeř byl po zbytek zápasu nebezpečnější a už si jeho závěr pohlídal.
Našim hráčům se toho v tomto zápase mnoho vytknout nedá. Statečně bojovali proti favorizovanému soupeři a dlouho drželi naději na bodový zisk. Bohužel se soupeř nakonec prosadil a už nám objektivně nedal šanci na zvrat. Otázkou je, jak by zápas vypadal, kdyby přišlo dostatek hráčů. Ale je také pravda, že srdíčko náš dorost ukazuje zatím spíše v zápasech, do kterých vstupuje v početním (nebo věkovém) oslabení. Tuto situaci trenérovi dorostu Standovi Hořčičkovi rozhodně nelze závidět, obzvlášť, když to vypadá, že na příští zápas v Úvalech po sérii omluvenek nedorazí ani těch deset hráčů. Snad se tedy dostaví ti, kteří na tomto zápase chyběli. Úvaly jsou průměrným týmem soutěže a pokud se chceme hnout z posledního místa, na kterém jsme jen proto, že tým Prčic je zatím ještě zoufalejší než my, tak podobné soupeře musíme porážet. Navíc hrajeme na půdě soupeře a v našem zatím jediném venkovním zápase jsme získali náš první a zatím poslední bod za remízu 1:1. Ze čtyř domácích zápasů naopak máme strašidelné skóre 1:20 a žádný bod.
Opravdu alarmující skutečností je ale hlavně to, že v dosavadních pěti zápasech jsme dali pouhé dva góly. Obrana Slavoje sice inkasuje celkem hodně branek, ale týmů s horší defenzivou je v naší soutěži přeci jen ještě několik. Pokud se ale nenaučíme dávat góly, tak na posun v tabulce můžeme zapomenout.

Galerie k aktualitě