Jírovice nakonec remízu ubetonovaly

V sobotu jsme v brzkém termínu a parném počasí odehráli poslední zápas sezóny. Na domácím hřišti jsme přivítali tým Jírovic. V zápase už o nic nešlo a mohl se tak teoreticky odehrát v poklidné atmosféře. Bohužel zápasy s Jírovicemi takové většinou nebývají a to se potvrdilo i tentokrát. Utkání se nakonec i přesto, že rozhodčí Jírovícím toleroval jejich obvyklou nečistou hru, podařilo dotáhnout alespoň k remíze. Udrželi jsme tak tedy i nadále dvacetiletou domácí neporazitelnost proti týmu Jírovic.

První poločas přinesl víc fotbalu než ten druhý
Zápas začal ve 13:30 ve velikém horku a logicky se to na hře obou týmů muselo projevit. Od prvních minut se nehrálo v kdovíjakém tempu a jednalo se tak spíš o taktickou bitvu plnou přihrávek ve středu pole.
Hosté hned od začátku zkoušeli držet míč a rozvážně kombinovat, přičemž chtěli čekat na naše chyby s tím, že kdyby náhodou nepřišly, tak remíza bude taky dobrá. Paradoxně se ale v první půlhodině dopouštěly chyb spíše Jírovice, a tak i přes jejich převahu v držení míče jsme měli od prvních minut zaznamenáníhodných šancí více my.
Ve 4. minutě Martin Čeljuska při napadání rozehrávky málem vystihl malou domů, po které by střílel do prázdné. Bohužel mu chyběl k míči krok. Hned minutu poté zkoušel z dálky štěstí Sváťa Řezníček, ale zamířil mimo. V 9. minutě Patrik Řezníček potáhl míč obranou a našel Martina Čeljusku ve vápně, ten ale na „dlouhou nohu“ zamířil mimo.
I v dalších minutách jsme byli sice spíš bez míče, ale přesto zakončení mířila jen na bránu hostí. Postupně se nepodařilo vsítit Lubošovi Tožičkovi, Patrikovi Řezníčkovi a dvakrát Martinovi Čeljuskovi. Šance to sice nebyly stoprocentní, ale některá se jistě využít dala.
Jak už tu padlo, takto hra vypadala celou půlhodinu, než přišel první zlomový a hodně kontroverzní moment utkání. Zdeněk Modálek chtěl ve 29. minutě skluzem vypíchnout ve vápně útočníkovi míč, ale netrefil ani balón ani soupeře. Přesto rozhodčí odpískal pokutový kop, který trochu překvapil i hosty. Při exekuci Kuba Gašparik sice vystihl stranu, ale na dobře umístěnou střelu nedosáhl (0:1).
Pokud se dá penalta nazvat šancí, tak to byla první šance soupeře a hned gól. Jírovice si tak zkušeně „vyčekaly“ vedení. To nás samozřejmě mohlo rozhodit, ale nestalo se tak. V poslední době hrajeme poměrně sebevědomý fotbal, a tak jsme si i tentokrát věřili, že zápas srovnáme a nebo dokonce otočíme.
A vyrovnání na sebe opravdu nenechalo dlouho čekat. Hned ve 33. minutě jsme po rohovém kopu měli možnost několikrát zakončit, ale všechny střely hosté dokázali zblokovat. Nakonec se ale míč odrazil k Martinovi Čeljuskovi, který z rohu vápna křížnou střelou protlačil míč do sítě (1:1).
Dalších deset minut pak patřilo jednoznačně nám, ale všechny vytvořené šance jsme zahodili. Sváťa, jak je v poslední době u něj časté, opět střílel místo výhodnější přihrávky a Martin Kačírek po pobídce od Davida Straky zblízka zamířil jen do gólmana.
Poslední dvě tři minuty se hra srovnala a soupeř se pokusil ještě zatlačit. Do žádné šance jsme ho ale nepustili. Pan rozhodčí Pessr ukončil půli na minutku přesně, i když v půlce poločasu proběhla dvouminutová občerstvovací pauza. V zápise sice uvedl nastavení, ale tento údaj byl mírně řečeno nepřesný. Stejně jako to, že obě dosavadní branky padly ve stejné minutě.

Ve druhé půli Jírovice brzy skórovaly a pak už jen bránily
Do druhého poločasu již nenastoupil Patrik Řezníček a místo něj se na hřiště dostal Jirka Drazdík. Oba týmy opět začaly opatrně a hrálo se jen okolo středového kruhu. Až v 50. minutě přišla první střela, ale Sváťův pokus mířil jen do rukavic gólmana.
Hned z protiakce ale bohužel udeřili hosté. Jejich kombinační akci jsme nezvládli a po zaváháních při bránění přišel trest v podobě gólu (1:2).
To bylo přesně to, co soupeř potřeboval. Vedení bylo možná víc než čekal, a tak se rozhodl dalších čtyřicet minut bránit. Hráči Jírovic se tak okamžitě sformovali okolo svého vápna a nám se proto i přes velkou snahu nedařilo protlačit k zakončení.
Navíc k úporné defenzivě jírovičtí přidali také svou obvyklou „taktiku“ doplněnou tentoktát i o nějaké drobné třešničky na dortu. Ke klasickým prvkům, jako jsou držení a podražení zezadu, přidali například úmyslné zakopávaní míčů do řeky, což pro ně byla evidentně velká zábava. Rozhodčí, který se v horku téměř po celý zápas nehl ze středového kruhu, Jírovicím fauly částečně toleroval. Když už se „žlutilo“, tak jen směrem ke hráčům, kteří je ještě kartu neměli. Nevím proč, ale podobný průběh druhého poločasu proti jírovickému soupeři je pravidelné „déjà vu“.
Od obdržené branky jsme se dobrých dvacet minut přes jírovický beton nedokázali prodrat ke střele. Teprve v 78. minutě si povedenou přihrávku pěkně ze vzduchu stáhl Martin Čeljuska, ale následná střela už mu vůbec nevyšla a mířila vysoko nad.
Jestliže doteď se dalo ze strany Jírovic ještě mluvit o betonu s teoretickou snahou jít aspoň sem tam do protiakce, tak po 80. minutě už šlo o čistou destrukci všemi prostředky. „Co si neuhraju, to zkusím ještě aspoň aspoň uhádat.“ Hra se kouskovala a atmosféra začala hosutnout.
V 84. minutě se do velké šance probil David Straka, ale těsně za hranicí vápna byl zápasnickým chvatem stažen k zemi. Jírovice se sice snažily vyreklamovat, že to bylo venku, ale rozhodčí byl tentokrát naštěstí neoblomný. Nařízený pokutový kop Vojta Židlík proměnil zkušeně do protipohybu gólmana a srovnal tak na 2:2.
V 87. minutě jsme ještě mohli rozhodnout o svém vítězství, ale Martin Čeljuska ve velké šanci po Vojtově přihrávce zamířil zblízka mimo. To byla velká škoda, určitě se to dalo proměnit a mohli jsme v poslední desetiminutovce zápas zcela otočit.
Poslední tři minuty už hosté odzdržovali naprosto bez skrupulí a rozhodčí opět ukončil poločas bez vteřiny nastavení (v zápise opět plus dvě minuty). No co se dá dělat. Na vítězství to určitě bylo, ale tentokrát se to prostě nesešlo a nějaké ty chyby také nastaly.
Po zápase bylo před kabinami ještě trochu dusno nejen kvůli počasí. I nějaké pošťuchování tam bylo. O emotivní slovní doprovod z obou stran také nouze nebyla. Rozhodčí ještě udělil našemu trenérovi červenou za „řeči“, což samozřejmě bez předchozí žluté nejde, ale to už tak nějak zapadlo do kolorytu utkání.

Zápis z utkání najdete ZDE.

Po zápase ještě proběhlo „zhodnocení“ sezóny
Sezónu jsme ukončili na osmém místě, což určitě není nic ke chlubení, ale vzhledem k tomu, jak ještě v průběhu jara sezóna vypadala, je to vlastně celkem pěkné umístění. Jako nejdůležitější ale vidím to, že jsme v závěru našli způsob, jakým chceme hrát a naše hra začala dávat smysl a dalo se na ní koukat. Pokud na tento projev dokážeme navázat i v sezóně příští, a případně zvládneme herní systém ještě propracovat, můžeme myslet hodně vysoko. Nechci být špatným prorokem, ale do ročníku 2022/23 jsem v rámci našich perspektiv, pokud („ťuk, ťuk na dřevo“) nepřijdou zranění, optimista.
Po zápase ještě v rámci tradičního týmového posezení proběhlo vyhlášení nejlepších střelců týmu (1. Míra Randák – 10 gólů, 2. Martin Čeljuska – 9 gólů a 3. Sváťa Řezníček – 8. gólů). Žádného superstřelce jsme tedy letos neměli, ale důležité je že se dokážeme o branky podělit a skórovat tak může v podstatě kdokoli.
Druhou realizačním týmem vyhlašovanou kategorií byl „Nejužitečnější hráč“ a tím se dle trenérů a vedoucího mužstva stal Kuba Gašparik, následován Zdeňkem Modálkem a Kryštofem Strakou. „Cenu kabiny“ si odnesl také Kuba Gašparik a podtrhl tak svůj letošní úspěšný nástup mezi naše tyče. Vždyť v deseti zápasech, které odchytal, jsme šestkrát vyhráli a jen jednou prohráli. Kuba navíc hned třikrát udržel nulu, což je na čerčanské poměry posledních let nebývalé.
----

Závěr sezóny už má za sebou i přípravka
Poté, co svou soutěž zakončili starší žáci, své poslední zápasy sezóny odehrála i přípravka.
Nejprve jsme ve čtvrtek doma porazili Benešov 2013. Již v polovině utkání jsme vedli a nakonec jsme soupeři nadělili deset branek (celkové skóre 10:7).

Zápis z utkání najdete ZDE.

V závěrečném zápase sezóny jsme pak nedokázali bodovat v Olbramovicích. Po polovině utkání jsme sice ještě drželi nadějnou remízu 2:2, ale závěr utkání se nám již tolik nepovedl a nakonec jsme padli 3:5. Všech pět branek soupeře si připsal Jan Doležal.

Zápis z utkání najdete ZDE.

Přípravka tak svou sezónu ukončila stejně jako „A“ tým na osmém místě. V soutěži sice ještě nejsou odehrány všechny zápasy a ani o celkovém vítězi ještě není rozhodnuto, ale našeho týmu už se tato utkání nedotknou.
Osmé místo elitní jarní skupiny je určitě hezké, ale je pravda, že po povedeném úvodu jsme možná mysleli výš. Přesto jsme pod sebe dokázali stlačit například mladší Benešov a nebo áčko Vlašimi.
Našim malým hráčům tak za sezónu patří velký dík a za svůj výkon si zaslouží jednoznačně respekt. Hodně štěstí do dalších let přejeme!

Galerie k aktualitě