Janovická „oslava fotbalu“ v režii pana sudího

Jsou v životě, tedy i ve fotbale, situace, kdy člověk neví, jestli má brečet a nebo zvracet. Něco takového jsme v neděli ve Vrchotových Janovicích zažili. Už po nominaci rozhodčích se mezi znalými prostředí začaly množit úvahy, jestli půjde v Janovicích vůbec vyhrát, ale až takový „snový“ průběh nečekal asi nikdo. Ale začneme raději od začátku.

Hřiště v Janovicích je z kopce snad ještě víc než v Pyšelích a janovičtí (nejen) tuto nakloněnou rovinu domácího prostředí dokáží v průběhu zápasu využít. První poločas hráli z kopce a na průběhu celé první půle to bylo znát. Hra byla sice celkem vyrovnaná, ale soupeř se do šancí dostával přeci jen o něco snáz. Už v šesté minutě nás podržel Luboš Říha, který dokázal skvěle zastavit rychlý protiútok Janovic. I v dalších minutách byl obraz hry stejný. Hra byla vyrovnaná, ale soupeř z kopce sázel na rychlé akce, kdežto my jsme do kopce spíš volili kombinaci a ta k mnoha zakončením bohužel nevedla. Kolem 20. minuty už soupeř získal převahu a jeho akce byly čím dál nebezpečnější. Naštěstí nás stále držel Luboš, který spolehlivě likvidoval jednu střelu soupeře za druhou. Teprve ve 25. minutě došlo i na první naší větší šanci, když Sváťa přihrál pod sebe na Honzu Hofingera a jeho střela míříci do brány byla na poslední chvíli zblokována těsně nad.
To bylo zase na nějaký čas z naší strany vše a do tlaku se znovu dostaly Janovice. Překvapivě ale udeřilo na druhé straně. Ve 33. minutě Martin Čeljuska chytře a nečekaně vystihl mizernou rozehrávku soupeře, povodil si krásně několik obránců, obešel i gólmana a zavěsil do prázdné (0:1). Pro soupeře to byla rána a nemělo zůstat jen u jedné. Zřejmě ještě díky snížené koncentraci soupeře po obdržené brance jsme se hned po rozehrání dostali znovu k míči a po přihrávce Romana Neuberga se znovu trefil Martin Čeljuska (0:2). To už byla pro soupeře sprcha. Doposud měl víc ze hry a tohle rozhodně nečekal.
V dalších minutách se Janovice sice snažily poněkud křečovitě o tlak, ale na jejich kopačkách byla patrná nervozita a zbrklost. Jejich nebezpečných akcí rázem ubylo. A tak poprvé přispěchal na pomoc rozhodčí, který doteď pískal poměrně rovinu (asi se čekalo na vývoj, jestli bude třeba něco řešit), a pískl penaltu po povedené rybičce útočníka soupeře v rohu vápna. Ke kontaktu vůbec nedošlo a předzápasové prognózy se tak začly naplňovat. Penalta byla minutu před koncem půle proměněna zkušeně na druhou stranu než šel gólman a do šaten se tak šlo za stavu 1:2. Gól do šatny není nikdy příjemný, ale takový „potěší“ ještě mnohem víc.
Do druhé půle jsme tak vstupovali s obavami, co se ještě bude dít. Naštěstí se to na naší hře zatím nijak neprojevilo a navíc jsme tentokrát mohli využít hry z kopce. Možná že i to nám pomohlo k tomu, že hned ve 47. minutě jsme měli další velkou šanci. Roman Neuberg centroval do vápna a Honza Hofinger tlačil hlavičku k tyči. Bohužel až příliš, a tak se míč od tyče odrazil zpět do hřiště. Následoval nedůrazný odkop obrany zpátky k Romanovi a ten poslal míč rychle znovu do vápna. Na tento centr si naskočil Vojta Židlík a volejem ze vzduchu trefil pěkně do horního růžku (1:3).
Rázem jsme vedli znovu o dvě branky a vypadalo to nadějně, obzvlášť proto, že soupeř toho ani v následujících minutách moc nepředváděl a jeho akce byly poměrně toporné a bez efektu. Navíc měl i problémy se zakončením, takže mnoho nebezpečných střel na naši bránu k vidění nebylo. My jsme naopak hráli poměrně zkušeně, snažili jsme se hru zpomalovat a kouskovat. Do útoku jsme chodili jen v případě, že se naskytla možnost na přihrávku do brejku, ale pouze v případě, že nehrozila ztráta a rychlý protiútok. Bohužel už v této fázi hry se začal významněji projevovat ten, jehož jméno se neříká, fauly se pískaly víceméně jen na jednu stranu a začaly přicházet i zvláštní žluté karty. Zatím to byly spíš jemnější řezy, ale ono když jich je dost, tak to na hru má celkem znatelný vliv. Tlak soupeře se díky tomu kolem 60. minuty začal zvyšovat, ale stále to bylo o tom, že Janovice získávaly pouze území a zakončení se moc nekonalo. Naopak nám se sem tam nějaký ten brejk podařil, jako například po centru dnes velmi aktivního Romana Neuberga na Čeldu, který povedenou střelou olízl horní část břevna.
Soupeř měl čím dál větší problémy se dostat do koncovky a my měli o to víc prostoru na rychlé protiakce. Po hříchu jsme je ale také nedokázali dotáhnout k zakončení. V 67. minutě navíc bohužel přišlo vynucené střídání Libora Topiče, kterého nahradil Tomáš Rada. Absence Libora v dalším průběhu byla cítit mnohem víc, než bychom si přáli. Museli jsme trochu přeskupit rozestavení, a než si to aspoň trochu sedlo, přišla další sporná akce soupeře. Soupeř centroval před bránu, míč prošel přes gólmana, který vyběhl a za ním na lajně doklepával osamocený útočník do odkryté branky (2:3). Hodně to zavánělo ofsajdem, ale jak to doopravdy bylo ví asi jen čárový.
V 73. minutě proběhlo naše zřejmě plánované střídání, kdy Martina Čeljusku nahradil čerstvý Patrik Řezníček, který měl evidentně zkusit využít své rychlosti. Bohužel se mu k tomu po zbytek zápasu nenaskytla příležitost.
Tlak soupeře podporovaný připískáváním se i nadále stupňoval a naše situace byla čím dál složitější. V 76. minutě před naším vápnem útočník soupeře fauloval Lukáše Berku při jeho odkopu, ale bylo to posouzeno „nepochopitelně“ zcela opačně a byl proti nám nařízen přímý kop z ideální vzdálenosti a Lukáš ještě dostal žlutou kartu. Následná střela šla krásně přes zeď a zaplula úplně přesně do šibenice na druhou stranu branky než byl Luboš (3:3). Lépe to kopnout nešlo, o tom žádná, ale kopat se vůbec nemělo. Bylo vyrovnáno a i přesto, že už teď to bylo ze strany sudího víc než trapné, stále neměl být této one man show konec.
Hned o dvě minuty později rozhodčí pískl penaltu po našem čistém skluzu a vypíchnutí míče ve vápně. Je pravda, že zákrok to čistý byl, ale asi k němu vůbec nemělo dojít, když se zápas posuzoval tímto způsobem. Rozhodčí dostal příležitost a skočil po ní.
V tuto chvíli už bylo tak nějak jasné, že tento zápas neotočíme. Nejen kvůli vnějším vlivům, ale také kvůli tomu, že jsme se situací nechali (i když celkem pochopitelně) rozhodit a emoce plály na plné pecky. Ale aby tohle šlo skousnout, musel by být člověk víc než splachovací. Přesto, kdybychom se udrželi, měl by to soupeř o dost těžší a my mohli mít v závěru více ze hry... Penalta byla proměněna stejně zkušeně jako ta první a soupeř se ujal vedení (4:3).
Já pokutový kop sledoval z druhé strany hřiště od brány soupeře a po jeho odpískání se na mě otočil gólman soupeře a říkal, že z téhle dálky těžko říct, jestli penalta být měla nebo ne (klasická „alibi“ fráze). O tom jsem si myslel své, ale zeptal jsem se, jestli je baví takhle vyhrávat. Prý nebaví. Tak kde je tedy problém? Rozhodčí se zřejmě rozhodl o své vlastní vůli...
Následující minuty už byly jen jedna velká fraška, kdy si nás sudí vodil a my to nedávali. Koncentrace byla ta tam a bylo těžké se ještě přinutit něco zkusit. Přesto v samotném závěru ještě přišla obrovská šance Honzy Hofingera, který v tísni pálil zblízka k tyči, ale gólman Janovic skvěle vyrazil. Na následný roh se vydal do vápna i Luboš, ale už jsme nijak bránu neohrozili. Následný rychlý protiútok na naší prázdnou branku zastavil sám soupeř svým (překvapivě písknutým) útočným faulem. Ještě jsme stihli několik pokusů o zakončení, které ale nebyly nebezpečné.
Pak přišel konec a neuvěřitelná frustrace. Doufal jsem, že nic horšího než loni v Choceradech již nezažiju, ale tohle byla opravdu tragikomedie se vším všudy. I fanoušci soupeře se nijak zvlášť neradovali a spíš jen podrážděně pokřikovali na naše hráče. Argument, že jsme vedli o dva góly, tak že je prohra náš problém je opravdu úsměvná. Asi jsme mohli druhou půli odehrát zkušeněji, ale přesto si myslím, že by to nedopadlo jinak... Našim hráčům toho lze vytknout málo. Všichni hráli naplno, a i když někomu vyšel zápas lépe a někomu hůř, jako tým jsme nezklamali. Bohužel nám nebylo souzeno, i když jsme předvedli velmi dobrý výkon.
Nezbývá tedy než zapomenout, i když už druhé varování (a že tohle bylo hodně důrazné) během tří zápasů okresního přeboru, že je to tu asi větší prales než dole, je opravdu děsivé. Příští týden nás doma v sobotu od 16:30 čeká dlouho vyhlížené derby s Přestavlky, tak snad první body přijdou v tomto zápase. Bylo by to hezké se chytit doma před plným hledištěm. Vím, že kluci pro to udělají víc než 100% a v tomto zápase nechají na hřišti všechno. Přijďte nás podpořit, bude předzápas přípravek, tombola... Bude to velké a snad to bude ta již zmiňovaná oslava fotbalu, ale bez úvozovek...
 

Galerie k aktualitě