Zápas prvního s posledním rozhodně nevyzněl jednoznačně

V sobotu odpoledne do Čerčan přijel tým Olbramovic, který se v tabulce nachází na úplně opačném konci než naše Slavoj, tedy na prvním místě. Dalo se tedy čekat, že zápas nebude jednoduchý, ale zároveň jsme se těšili, že si zahrajeme fotbal, který nebude svázán nějakou vyčkávací taktikou soupeře, jak se v poslední době často děje. To se ale splnilo jen částečně. Zápas jsme sice zvládli velmi dobře, ale nakonec si favorit průběh pohlídal a odvezl si z Čerčan všechny tři body.

Olbramovice do zápasu vlétli opravdu ve velkém stylu a hned od začátku nás začaly tlačit. První varování přišlo již v první minutě, kdy nebezpečný centr na poslední chvíli z malého vápna vyhlavičkoval Roman Neuberg. O tři minuty později už jsme ale bohužel odvrátit nedokázali. Liborovi Topičovi na hranici vápna propadl míč a soupeř povedenou křížnou střelou nedal Lubošovi Říhovi šanci, i když ten plachtil vzduchem, seč mohl (0:1). To byla samozřejmě pro hráče Slavoje studená sprcha, ale za čtyři minuty přišla ještě ledovější. Útočník Olbramovic prošel od rohového praporku přes Patrika Řezníčka a střelou na bližší tyč překvapil našeho gólmana (0:2). V 9. minutě to tedy bylo o dvě branky, a to se proti lídrovi tabulky špatně otáčí. Navíc na našich hráčích bylo vidět, že myšlenka na možnost debaklu už jim v hlavách probleskla.
Soupeři narostly křídla a my se vlastně od prvních minut nemohli propracovat do šance. Po obdržených brankách jsme měli dokonce i problém se dostat za půlku. Rozdíl v kvalitě hráčského kádru byl v této fázi znatelný, soupeř hrál hezký fotbal a ani se moc nenadřel, my jsme lítali jako splašení a nebylo nám to k ničemu. Olbramovice lépe kombinovaly a dostaly se tak do celkem souvislého tlaku.
Ve 14. minutě jsme se poprvé dostali ke střele i my a hned z toho byla překvapivá branka. Překvapivá vzhledem k předchozímu průběhu, ale ne kvůli tomu, jak akce vypadala, protože ta byla docela pěkná. Zdeněk Modálek si na polovině soupeře zpracoval míč, rozhlédl se a poslal přesnou přihrávku do uličky na Martina Čeljusku, ten už měl přes sebou jen jednoho obránce, a právě zpoza něj vystřelil a gólman soupeře nedokázal zareagovat (1:2). Škoda, že takových přihrávek, jako předvedl Zdeněk nedokážeme v zápase předvést víc.
Tato branka nás viditelně nakopla a téměř okamžitě jsme dokázali vyrovnat průběh hry. Nebo tedy spíš téměř vyrovnat. Soupeř hrál stále aktivní kombinační hru a díky ní se dostával do většího počtu šancí než my. Málo která ale byla tak nebezpečná jako naše brejky. Bohužel, jak se stalo v poslední době zvykem, tak tyto úniky nedokážeme proměňovat, i když se často jedná o situaci, kdy jde útočník sám na gólmana.
Úsek zhruba mezi 20. a 40. minutou by se dal charakterizovat tak, že se hrál oboustranně hezký fotbal. Soupeř se naštěstí nedokázal dostat do mnoha velkých šancí a ty, co si vytvořil, mu Luboš Říha s přehledem zlikvidoval. Naopak na druhé straně se do minimálně dvou vyložených šancí dostal Martin Čeljuska, ale ani jednu neproměnil. Moc se těším, až se dá Martin zdravotně do kupy a zároveň následně i do formy, protože to budeme s nadsázkou vyhrávat každý zápas aspoň o tři branky.
Konec poločasu jsme si pronajali pro sebe, bohužel ale opět bez efektu. Nejdříve zazdil velmi slibnou akci Zdeněk Modálek, když měl po přihrávce od Martina Čeljusky sám před gólmanem spoustu času zamířit a vystřelit. Této příležitosti se ale zalekl, a ještě přihrával do mnohem méně výhodné pozice Romanovi Neubergovi, který už přihrávku snad ani nečekal a střílel vysoko nad.
Ve 42. minutě jsme měli možnost kopat přímý kop z nebezpečné vzdálenosti, ale Honza Hofinger střílel hodně nepovedeně do zdi a odražený balón poslal také někam nad síť za bránou. V poslední minutě ještě proběhl sporný zákrok na Martina Pánka, po kterém mohla přijít penalta, ale z mé pozice to nebylo příliš dobře vidět, a protože naši hráči protestovali jen nesměle, tak se asi rozhodčí rozhodl správně.
První půle skončila tedy rozdílem jediné branky a můžeme jen litovat, že jsme si nechali trestuhodně utéct začátek. Nebýt tohoto brzkého manka, tak jsme mohli jít do šaten minimálně za vyrovnaného stavu. První poločas jako celek totiž rozhodně nevypadal tak, že by nás lídr okresního přeboru nějak drtil. Naopak jsme byli vyrovnaným soupeřem, a i přes dva rychlé obdržené góly jme mohli klidně vést.
Druhý poločas jsme začali stejně jako probíhal ten první, a to neproměněným Čeldovým brejkem. Kdyby v tomto zápase proměnil všechny své velké šance (to ale dokáže málokdo), tak mohl dát snad čtyři branky.
Do druhé půle přišly Olbramovice s novou taktikou, kterou zřejmě okoukaly od našich předchozích soupeřů, a to nechat nás hrát a čekat, co kde pokazíme. Držení míče jsme měli rázem o dost vyšší než v první půli, ale znovu z toho bylo nejčastěji jen hektické a vysilující kombinovaní mezi vápny. V této fázi byl v dobrém slova smyslu hodně vidět Libor Topič, který hrál zápas velmi aktivně a z pozice stopera, kde kromě úvodního zaváhání nepokazil snad nic, velmi často (hlavně při našich standardkách) podporoval i útok.
Kolem 60. minuty začaly šance na obou stranách ubývat, i když nasazení obou týmů bylo stále vysoké. Tento průběh samozřejmě vyhovoval více hostům, ale my jsme s tím nedokázali nic udělat. V případě, že máme tvořit hru nám již několik zápasů zoufale chybí nějaký moment překvapení, a hlavně přesná finální přihrávka. Když si nedokážeme do šance přihrát, nemůžeme ani střílet, a to se pak branky dávají těžko.
Zhruba půl hodiny před koncem zápasu Olbramovice do své hry přidaly další prvek, a to zvýšenou tvrdost v osobních soubojích, což byla další věc, která nám narušila snahu o přesnou kombinaci. Bohužel kromě šancí ze hry se nám nedařily i exekuce přímých kopů, na kterých se střídali převážně Honza Hofinger, Martin Pánek a Vojta Židlík, ale ani jeden nedokázal být výrazně nebezpečný.
Naše snaha o tlak se kolem 70. minuty začala stupňovat, ale o to víc bylo vidět, jak moc se nám nedaří dostat do finálních částí akcí. To, že jsme ve středu pole měli navrch a soupeře po celou druhou půli pouštěli k máločemu, nám bylo bez střelby k ničemu.
Gólmana Olbramovic po celý zápas bolely záda a bylo potřeba zkoušet střílet, ale to se nedělo. Jakubovi Charvátovi se tento zápas moc nepovedl. Byl sice jako vždy aktivní a neúnavně napadal, ale tentokrát to bylo spíš tak trochu stínování, protože důraz v soubojích chyběl. Martin Čeljuska se do šancí sice dostával, ale neproměňoval je a podpora zálohy střelami z dálky byla nejen nedostatečná, ale hlavně nepřesná.
V 76. minutě byl na vlastní žádost vystřídán Čelda, který ještě není zdravotně úplně v pořádku a s ním i nevýrazný Jakub Charvát. Na hřiště se dostal Sváťa Řezníček a Matěj Purkard. Zvláště od Sváti jsme čekali, že ofenzivu trochu rozhýbe, ale překvapivě byl vidět víc Matěj.
Deset minut před koncem už se hrála spíš taková házená, když jsme mlsně kroužili kolem pokutového území Olbramovic, ale stále jsme nedokázali zakončovat. Kdyby se hrála ta házená, asi by nám i přes naší nespornou snahu pořád dokola pískali pasivitu, i když pasivní byl v této fázi hlavně soupeř, který už podvědomě bránil tři body.
V 85. minutě šel na hřiště Míra Randák za Romana Neuberga. Proč šel dolů zrovna Roman, který hrál dopředu celkem aktivně, nevím, ale asi měl trenér svůj důvod, který mi zůstal utajen. V každém případě se na obrazu hry nic nezměnilo. My jsme bezradně kroužili kolem vápna soupeře a ten jen sem tam vyrážel do protiútoků. Jeden takový se ujal minutu před koncem základní hrací doby a bylo rozhodnuto (1:3).
V tomto zápase jsme rozhodně nebyli horší a proti prvnímu týmu tabulky jme neudělali ostudu. Zápas z našeho pohledu rozhodlo to, že si nedokážeme přihrát do šance, a když už, tak selže koncovka a tentokrát také to, že jsme si nepohlídali začátek zápasu.
Kaňkou na sympatickém výkonu našeho týmu bylo to, že kapitán Honza Hofinger a Martin Pánek odmítli jít se zbytkem týmu po zápase poděkovat divákům, kteří je od počátku sezóny chodí podporovat ve vysokém počtu, i když se výsledkově zrovna úplně nedaří. Myslím, že své zklamání překousnout mohli. Minimálně kapitán by se měl umět chovat jinak.
V příštím kole nás čeká další zápas pravdy (to už je teď ale téměř každý). Tentokrát to nebude proti týmu z čela tabulky, ale naopak proti jednomu z našich přímých konkurentů, Jankovu. Ten měl ještě do tohoto kola jen čtyři body, ale tentokrát dokázal „zázračně“ vyhrát na půdě Křivsoudova. I tak ale platí, že pokud nechceme úplně ztratit kontakt se zbytkem „pelotonu“, tak musíme zabrat a v tomto zápase bodovat, a to nejlépe za plný počet bodů.

Galerie k aktualitě