Naší hře už teď bohužel chybí v podstatě všechno...

Dnes jsme se vydali na hřiště sedmých Postupic. Už to, že sestava byla znovu hodně poslátaná a kvůli nemoci tentokrát chyběl i trenér, nevěstilo nic dobrého. Ale to, že náš výkon bude naprosto bez nároku na úspěch a dařit se nebude ani hráčům, kteří tým obvykle táhnou, bylo přeci jen příliš. Postupice sice nehráli žádný hvězdný fotbal, ale přesto byly na hřišti viditelně lepší a jejich akce, na rozdíl od našich, měly hlavu a patu a směřovaly k ohrožení branky soupeře. Konec zápasu nás pak zastihl v naprostém rozkladu s jediným přáním, ať už je konečně konec. Nejlépe podzimní části...

Prvních pár minut zápasu proběhlo v rámci oboustranného oťukávání a překvapivě jsme to byli my, kdo se častěji dostával na dostřel soupeřově bráně. Jak už je ale v poslední době zvykem, z ničeho nic jsme hned na začátku utkání prohrávali. Ve 3. minutě se hráč soupeře daleko před naším vápnem dostal k míči a nikým neatakován zkusil vystřelit. Rána mu celkem sedla, a i když nebyla příliš prudká a letěla obloukem snad týden, tak zaplula přesně pod břevno a Luboš Říha, který ji po celou dobu viděl na ni nedosáhl (1:0).
Myslím, že už v tu chvíli byl zápas rozhodnut, protože i když jsme se i dál snažili hrát aktivně, kluci už měli v hlavách určitou rezignaci a ve vítězství i ve světle posledních zápasů přestali věřit. Následující minuty nebyly moc zajímavé. Soupeř byl o něco lepší a příležitostně se dostával i do nepříliš nebezpečných akcí, ale další brankou to moc nezavánělo. My jsme měli náznaků šancí o poznání méně a nebezpečné nebyly vůbec.
Až teprve v 18. minutě jsme vyslali první střelu na bránu i my. Martin Čeljuska při rychlém protiútoku tísněn dvěma obránci vystřelil, jeho střela po zemi sice bránu našla, ale byla slabá a brankáře moc neohrozila. Z následných akcí už za zmínku stál snad jen pokus o nůžky Vojty Židlíka, který ale, i když v první fázi vypadal nadějně, nevyšel a šance Sváti Řezníčka, který v rohu malého vápna zpracoval centr, ale místo střely hned po zpracování ještě zasekl a pak místo přihrávky pod sebe pro změnu střílel do obránce, takže z toho také nic nebylo.
Celkově naše hra postrádala souhru a kombinaci, naše ofenzivní snahy se omezovaly na nakopávané míče a ty soupeř s přehledem sbíral. Postupice se naopak snažily hrát kombinačně po zemi a často se jim to i dařilo. I když to nebyly žádné super ťukesy, tak na nás to bohatě stačilo. Po jedné takové akci hráč Postupic ve 27. minutě vyslal z křídla přetažený centr až za vzdálenější tyč, kde si Roman „Robert“ Neuberg nedostoupil útočníka a ten hlavou pohodlně do téměř odkryté branky zvýšil na 2:0.
Tato branka naprosto vystihla dosavadní průběh. My se do svých náznaků šancí vždy pracně doklopýtali a prokopali, kdežto soupeř útočil poměrně lehce, rychle a hlavně efektivně. Na procenta držení míče to možná bylo i vyrovnané, ale soupeř toho v čase, kdy byl u balónu stihl mnohem víc.
Přesto nám ještě do poločasu naprosto překvapivě svitla jiskřička naděje, když Roman Neuberg „vybojoval“ ve vápně ruku soupeře. Nařízenou penaltu ve 44. minutě s klidem doprostřed branky proměnil náš staronový kapitán Martin Pánek a snížil tak gólem do šatny na rozdíl jediné branky (2:1).
Tento poločasový výsledek byl pro nás víc než milosrdný a vlastně dával ještě určitou naději na alespoň bod, i když jsme si ho objektivně nezasloužili.
Kdo by čekal, že se po přestávce pokusíme na soupeře vlítnout, byl by zklamán. První minuty druhé půle byly podobné průběhu prvního poločasu a přinesly jen pár nepřesných střel na obou stranách. Tempo hry se sice zvýšilo, ale to bylo asi tak všechno, co přestávka přinesla. Našim snahám o útok chyběl nejen překvapivý nápad, ale vlastně i obyčejná myšlenka, a když se k tomu přidala všudapřítomná nepřesnost a vzájemné nepochopení hráčů, kteří vzhledem k naší situaci hrají téměř každý zápas na jiném postu, byl na to smutný pohled.
Z této nepěkné podívané částečně vybočily jen šance Martina Čeljusky a Sváti Řezníčka. Nejdříve Martin v brejku obhazoval gólmana, ale bohužel jako střela to bylo moc nepřesné a jako příprava pro dorážku moc dlouhé. Pak byl ještě Sváťa v nadějné pozici při střele na poslední chvíli zblokován a to bylo asi vše.
Navíc opět došlo na fotbalovou klasiku „nedáš – dostaneš“ a v 52. minutě soupeř nenápadnou skákavou střelou k tyči, na kterou Luboš opět nedosáhl, zvýšil na 3:1.
O pár minut bylo ale ještě hůř. Kryštof Straka se ve vápně nešikovně postavil útočníkovi soupeře a ten mu ochotně přepadl přes nastavenou nohu. I když tomu postupický útočník hodně přidal, tak to podražení bylo. Penaltu nechali postupičtí kopat nejmladšího hráče kádru, který si tak dal svůj první gól za áčko. A je potřeba říct, že pokutový kop proměnil jako mazák k tyči na druhou stranu než šel brankář. Luboš neměl sebemenší nárok (4:1).
Po této brance už se nám hra zcela zbortila a dá se říct, že už jsme jen očima tlačili časomíru, jen ať už to konečně skončí. Bohužel do konce chybělo ještě třicet minut a ty jsme si opravdu vyžrali až do dna. Ačkoli byl po zbytek zápasu soupeř výrazně lepší, tak už naštěstí znovu neskóroval. I když Postupice hráli vcelku průměrný fotbal, tak v konfrontaci s naší zmatečnou hrou to vypadalo, jak z jiného světa. Jejich hráči byli rychlejší, kombinačně úplně někde jinde a my většinou vše hasili až na poslední chvíli skluzy „buď a nebo“. Naopak naše hra málokdy obsahovala víc než dvě přihrávky za sebou, snaha projít přes soupeře vypadala jako pokus procpat míč skrz hráčovy nohy na místo pokusu o kličku a kluci se navzájem vůbec nechápali. Přihrávky chodily do prostorů, kam si nikdo nenabíhal (pokud si tedy někdo vůbec někam nabíhal) a hlavně se také nikdo nikomu nenabízel, takže hráč s balónem byl často v celkem neřešitelné situaci.
Abych ale jen nehaněl, přestože to v tomto zápase nešlo vůbec nikomu, pořád ještě se našli hráči, kterým prohra nebyla jedno a zápas dobojovali až do hořkého konce. Nebylo jich mnoho, ale byli. Překvapivě to ale až na výjimky nebyli ti, kteří tým obvykle i v podobných situacích táhnou. Bohužel ani tito aktivní se nijak nevymykali kvalitě hry ostatních a jejich projev byl také plný chyb. Ale aspoň běhali. Naopak byl i hráč (a všichni asi vědí o kom mluvím), který půl zápasu jen chodil a pohyb vykázal pouze když dostal přihrávku. Nějaké napadání, byť se soupeř nacházel jen pár metů od něj úplně ignoroval. Tento přístup, celková situace na hřišti a naše letošní situace bohužel postupně otrávila velkou část našeho týmu, a tak se naše rezignace na konci zápasu už snad dala i krájet...
Na minulém zápase jsem nebyl a nevím tedy, jak velký posun (nebo spíš propad) to od minule byl, ale tohle už bylo opravdu depresivní a musím říct, že tak hroznou hru, jako jsme předváděli v druhém poločase jsem od nás snad ještě neviděl. Soupeř zápas vyhrál naprosto zaslouženě, mohl dát o dost vic branek než dal a my v této soutěži zřejmě opravdu nemáme co dělat. Tedy minimálně ne v této sestavě.
Příští kolo je pro tento podzim závěrečné a myslím, že už se všichni těší až bude za námi. Zápas proti béčku Nespek odehrajeme v sobotu na našem hřišti již od půl druhé. Tak jestli se vám chce, přijďte...

Galerie k aktualitě