Křivsoudov nás předčil úplně ve všem

Po vysoké prohře (0:7) z minulého týdne z Přestavlk (takovou prohru čerčanský tým nezažil od roku 2012, kdy prohrál na hřišti Křečovic 1:8) jsme v sobotu přivítali na domácím hřišti tým Křivsoudova. Již před zápasem bylo jasné, že to nebude lehký zápas, protože soupeř, i když nováček soutěže jako my, prochází zatím letošním ročníkem bez větších zaváhání a nachází se tak na třetím místě průběžné tabulky. Bohužel se nám navíc k tomuto zápasu nesešlo poměrně dost věcí, včetně mnoha hráčů, a tak se bodový zisk nedal moc očekávat. Skutečnost byla ale nakonec ještě o dost horší, než jsme si vůbec dokázali představit.

Křivsoudov jako správný hostující tým v Čerčanech „zaparkoval autobus“, ale rozhodně ne před vlastním vápnem, ale pouze u silnice u hřiště. A aby toho nebylo málo, tak z autobusu kromě hráčů a realizačního týmu vystoupilo snad třicet křivsoudovských fanoušků v týmových tričkách a s vlajkou. Rázem tak na našem hřišti vytvořili hostům domácí prostředí a je potřeba uznat, že jejich fandění bylo naprosto bezproblémové a při zápase vytvořili pěknou fotbalovou atmosféru.

Problémy se sestavou

V této atmosféře se na hřišti začala scházet naše jedenáctka a tentokrát to byla opravdu téměř jen jedenáctka, protože z mnoha důvodů nás bylo pouze dvanáct a mnoho variant ke složení sestavy jsme tedy neměli. K dlouhodobým citelným absencím Filipa Voldřicha a Lukáše Berky a hráčům kteří odešli, ukončili kariéru nebo se vrátili zpět do dorostu (Hofinger, Augusta, Volšík, Šiška) se přidali z různých důvodů nepřítomní Luboš Říha, Libor Topič, Jakub Charvát a Tomáš Rada a nemocní nebo zranění Míra Randák a Martin Čeljuska. To je celkem 12 hráčů (!). Citelné bylo oslabení hlavně na pozici stopera (Libor Topič) a na postu hrotového útočníka, kde jak se ukázalo, nebyl nikdo schopen nečekaně zraněného Martina Čeljusku nahradit. Do sestavy se naopak po delší době vrátil Martin Pánek, který (ač ještě o rok a tři dny starší než Jarda Jágr) se na hřišti rozhodně neztratil a svou bojovností mohl být některým mladým hráčům příkladem.

Hned začátek utkání nám vysvětlil, o čem zápas bude

Úvod utkání hned od prvních vteřin naznačil, kdo bude tahat za který konec provazu. Hned v první minutě se poprvé v zápase ve výborném světle předvedl Ivan Hájek, který zmařil samostatný únik soupeře skokem pro míč pod jeho nohy. Křivsoudov byl od prvních minut lepší, ale ještě jsme se přeci jen snažili s ním udržet krok. Náznakem naší šance mohla být například akce po ose Schnurpfeil – Švorba – Modálek, kdy posledně jmenovaný střílel bohužel jen přímo do náruče křivsoudovského gólmana. Opticky relativně vyrovnaná hra trvala ale jen zhruba do osmé minuty, od kdy nás už začal Křivsoudov válcovat.
Prvním důrazným varováním pro nás měla být po rohovém kopu nenápadná hlavička, která skončila jen na břevně. Jestli jsme si z této akce vzali ponaučení nebo ne se dá říct jen stěží, protože soupeř si stejně na hřišti dělal, co chtěl, a na naše ponaučení nebyl tak úplně zvědavý. Už ve 12. minutě si útočník soupeře David Vondrák přebral ve středovém kruhu od nedůrazného hráče Slavoje míč a úprkem se vydal k naší bráně. Ivan tentokrát nestihl vyběhnout včas a křivsoudovský útočník ho pohodlně obstřelil. Lehkou střelu už obrana nedoběhla a neodvrátila (0:1).
O dvě minuty později bylo ale ještě hůř. Od rohu přiletěl přízemní centr před naší bránu, který ale obránce nepochopitelně vůbec netrefil a míč tak prošel na vzdálenější tyč, kde si David Vondrák v krátkém sledu připsal pohodlně do prázdné branky již svůj druhý gól (0:2).
I přes dvě obdržené branky jsme se ještě pokusili zabrat a znovu se hra na chvíli opticky malinko srovnala. Bohužel naše snaha končila většinou před vápnem a jediné náznaky nebezpečí pro soupeřovu bránu znamenalo pár našich rohů, které ale bez Libora ve vápně byly poloviční. Naopak Křivsoudov si se svou hrou moc hlavu nelámal a jeho přímočaré akce nám dělaly velké problémy. Sice se je většinou dařilo s vypětím sil likvidovat, ale ve 24. minutě přišlo to, co přijít prostě muselo. Útočník soupeře si bez větších obtíží prošel až k malému vápnu a nikým neatakován prudkou střelou prostřelil Luboše na bližší tyč. Obrana přišla pozdě a pokus o blok byl již neúčinný (0:3).
První půl hodina utkání tedy vyzněla, až na kraťoučké pasáže, kdy jsme hru dejme tomu trošku srovnali, jednoznačně pro soupeře a jasně nám tak ukázala, že bysme se v tomto utkání měli opravdu obávat nejhoršího.

Zbytek poločasu soupeř i během svého tlaku spíše odpočíval

Od třicáté minuty se hra odehrávala v podstatě jen na jedné polovině hřiště a asi není potřeba dodávat na které. Soupeř sice viditelně ubral na koncentraci, ale na souvislý tlak mu to stále bohatě stačilo. My jsme měli problém se dostat za půlku a snad jediným světlým momentem byla situace ze 34. minuty, kdy Sváťa Řezníček z úhlu ukvapeně místo přihrávky pod sebe střílel jen do boční sítě. Jinak se útoky valily jen na naší bránu a to i přesto, že bylo vidět, že soupeř je s aktuálním výsledkem celkem spokojen a nikam se výrazně nežene. Této situace jsme ale nedokázali vůbec využít. Objektivně se dalo říct, že jsme prostě proti lepšímu soupeři na víc než zoufalou obranu neměli. Ve 40. minutě navíc přišel další trest, kdy soupeř opět nijak zvlášť neobtěžován prošel do vápna a prostřelil bezmocného Ivana (0:4).
V samotném závěru první půle jsme se ještě trochu osmělili dopředu, ale jediným výsledkem byl náš rychlý protiútok, který Patrik Řezníček zakončil slabou střelou mimo. Ale aspoň to zkusil. Naši poslední akci první půle při vhazování na soupeřově polovině zbytečně ukončil trochu předčasný závěrečný hvizd a mohlo se jít do kabin.

Druhý poločas na obrazu hry nic nezměnil

Pokud jsme si říkali, že by nám přestávkový odpočinek mohl pomoci k lepšímu výkonu, byli jsme víc než naivní. Na obrazu hry se nic nezměnilo a my byli stále rádi za občasný výlet na polovinu soupeře, který ale stejně většinou nebyl korunován zakončením. Naopak v 56. minutě se Matějovi Purkardovi nepodařil odkop z našeho malého vápna a jeho přihrávka na nohu křivsoudovského Davida Vondráka byla odměněna prudkou nechytatelnou střelou do naší sítě (0:5). Útočník hostů si tak zkompletoval hattrick a to to ještě z jeho strany nemělo být vše.
O pár minut později jsme se i my prezentovali ojedinělou útočnou akcí, kdy Vláďovi Švorbovi k zakončení chybělo jen málo. Objektivně se dá říct, že i přes nepěkný průběžný výsledek jsme hráli, co jsme mohli. Hráči Slavoje rozhodně nic nezabalili, ale prostě to stačilo jen na to, na co to stačilo. Byla to úplně jiná situace než před týdnem v Přestavlkách, kde jsme většinu zápasu hráli vyrovnanou partii, ale v závěru jsme totálně zkolabovali. Tentokrát bylo zřejmé, že soupeř je prostě lepší a i bez našeho „kolapsu“ si udržoval jasnou převahu. Přesto nám ještě dovolil zhruba deset minut kolem 60. minuty hru opět trochu srovnat a sem tam jsme se tak podívali i před jeho bránu. A protože se nám stále nedařilo zakončovat, tak si Křivsoudov opět vzal převahu „pod svá křídla“ a zatlačil nás znovu do obrany.

Závěr zápasu už byl bez jakékoli naděje na změnu

Jedinou naší spásou v závěrečné pasáži zápasu bylo to, že soupeř už se na zápas soustředil o poznání méně než v úvodu a z toho plynulo velké množství jeho postavení mimo hru. To nás zachránilo od mnoha jeho jasných šancí. Příkladem budiž dorážka po střele z dálky, kdy dorážející byl naštěstí v ofsajdu a tak branka neplatila. V 73. minutě Křivsoudov znovu nastřelil po rohovém kopu břevno a na nás už bylo vidět, že nám docházejí síly jak psychické, tak fyzické. I přes viditelnou snahu už jsme byli všude později a soupeř toho dokázal využívat.
V 75. minutě jsme nezvládli na několikrát odkopnout míč z našeho vápna a soupeř se tak dostal ke snadné střele. Tu ještě Ivan s vypětím sil vyrazil, ale pouze k protihráči, kterého nikdo nehlídal a měl tak tedy snadnou úlohu (0:6).
Teprve v 80. minutě přišlo naše jediné možné střídání, které mělo podpořit hlavně naši ofenzivu. Na hřiště se dostal Vojta Kukačka místo Romana Neuberga. Za sebe trochu nechápu, proč tak pozdě a proč zrovna za Romana, který ještě celkem zvládal, když třeba Patrik už opravdu jen šlapal vodu. Ale to je samozřejmě věcí trenéra. Bohužel ani toto střídání už nemohlo na průběhu hry nic změnit, a tak se soupeři v 81. minutě opět podařilo skórovat (0:7). Branka to byla úplně totožná jako ta šestá. Střela, skvělý Ivanův zákrok a nebráněná dorážka. Už jsme prostě neměli síly hráče včas dostupovat.
V 83. minutě se situace znovu opakovala. Nejdříve soupeř střílel do břevna a z následné akce přišla jeho další střela, opět zasáhl Ivan, ale znovu musel pouze vyrážet a dorážka byla bez šance (0:8). Křivsoudovský David Vondrák tak zakončil své zápasové skóre na čtyřech brankách (a to ještě nemám přehled o tom, jak na tom byl s asistencemi).
Čas vyměřený zápasu symbolicky uzavřela nepřipravená střela Vojty Kukačky úplně mimo a zápas konečně skončil. Dovolím si říct, že to naši hráči víc než přivítali. Po zápase nastala zajímavá, ale sympatická situace, kdy oba týmy šly děkovat svým fanouškům, a tak fanoušci Křivsoudova i Čerčan tleskali společně oběma týmům. Takhle nějak by to na fotbale mělo vypadat.

Celkově to byl zápas, který jsme neměli šanci zvládnout

Zápas měl od prvních minut jasný průběh, a i když jsme na podzim na hřišti tohoto soupeře uhráli celkem přijatelnou prohru 1:3, tak tentokrát bylo zřejmé, že z toho tak snadno nevyvázneme. Ano, naše sestava byla výrazně poslepovaná (ale ani v tom podzimním zápase jsme nebyli zdaleka kompletní a navíc to byl první zápas bez Lukáše Berky, čímž se nám totoálně rozložila obrana), ale i kdybychom hráli „v plné palbě“, tak bychom víc než pravděpodobně nebodovali. Křivsoudov hrál velmi dobrý kombinační fotbal navíc podpořený dobrou fyzickou kondicí. Kdyby se mu podařilo udržet koncentraci po celý zápas a proměnit více jeho jasných šancí, tak bychom jistě dostali deset i více branek. Na druhou stranu, pokud bychom měli lepší fyzičku a dokázali zápas odehrát ve stejném tempu jako soupeř, tak bychom i přes svou menší „fotbalovost“ při troše štěstí nemuseli dostat ani „bůra“. Bohužel takto na to Ivan Hájek prostě i přes svůj skvělý výkon sám stačit nemohl a naše hra byla po zásluze „odměněna“. Výsledkem byla nejvyšší prohra celkově od roku 2011 (0:11 v Lešanech) a hlavně nejhorší domácí výsledek minimálně za posledních patnáct let (a pravděpodobně mnohem déle, protože dál zatím veřejně dostupné archivy zápasů nesahají).
Křivsoudov navíc zvítězil nejen na hřišti, ale i v hledišti a zaslouženě tak bere všechny body. Za sebe musím říct, že za předvedenou hru a i kvůli jeho fanouškům přeji tomuto sympatickému týmu postup, protože věřím tomu, že by se jeho mužstvo ani o soutěž výš neztratilo.
My máme naopak vlastních problémů víc než dost, a pokud budeme chtít příští rok hrát důstojnou roli aspoň ve trojce, budeme muset přidat. A paradoxně při sestupu i hráčsky posílit. Bohužel je to tak, že někteří naši hráči zaostávají technicky (což už asi lepší nebude), ale bohužel i fyzicky (a to by rozhodně lepší být mělo) a navíc nám hráčů stále ubývá. Také si myslím, že trenér by se měl při střídání zbavit určitých stereotypů, které se pravidelně opakují. Je pravda, že opravdu nesnáším, když je každý trenérem a po zápase generálem (obzvlášť, když je možnost zahýbat sestavou velmi omezená), ale za mě by asi stálo některé nefunkční modely střídání změnit a třeba zvát i více dorostenců. Ale jak říkám, je to pouze na trenérovi a je dost dobře možné, že kdyby to nedělal tak, jak to dělá, byl by výsledek ještě horší a já bych se musel omluvit.
Tentokrát je bohužel potřeba říct i to, že nejen že se nám nepodařil zápas (nejen výsledkově), ale během tohoto fotbalového odpoledne se toho pokazilo mnohem víc i v jiných směrech. Některé hráčské absence jsou prostě zvláštní, ani domácích diváků v krásném odpoledni na zápas zas tak moc nedorazilo (a doháněli to tak hlavně hosté) a zkaženou třešničkou na dortu bylo, že klobásy (a nejen ty) došly již během zápasu a hráči si neměli po zápase co dát. I vzhledem k tomu se i večer moc nevyvedl, protože se všichni rozprchli (samozřejmě za to nemohly pouze ty klobásy, ale hlad prostě s pivem není kamarád).
Také se již v průběhu zápasu na sociálních sítích objevily ze strany některých rádoby příznivců určité „hejty“ na Slavoj a její hru a vůbec způsob fungování. K tomu bych rád řekl, že každý z nás, co tu je, své ukoly dělá, jak nejlépe umí a to zadarmo a ve svém volném čase. To, že to někdy není dokonalé, je prostě fakt. Nikdo není dokonalý. A pokud má někdo pocit, že by to zvládl lépe, nic mu nebrání nám přijít pomoci a svým jistě bezchybným výkonem vše posunout výš. Pokud ten pocit nemá a pouze ho baví psát podobné posty, tak ať na naše hřiště radši nechodí a vůbec je radši zticha. Ono takové příspěvky jsou ostatně většinou znakem těch neúspěšných zoufalců, co jim nezbývá, než si své osobní mindráky chladit na někom jiném. Tak se prosím neztrapňujte. Kritiku a rady samozřejmě vítáme, pomůže nám to se zlepšovat, ale vše má svá pravidla a i když se to nezdá, tak i na fotbale by měl člověk zůstat člověkem a nechovat se jako blbec.

Příští kolo hrajeme opět doma a snad by to mohlo dopadnout lépe

Příští sobotu se netradičně hraje podruhé za sebou doma a přivítáme tentokrát tým Chotýšan. Chotýšany nejsou zdaleka tak silný soupeř jako Křivsoudov a na jaře se jim vůbec nedaří. Po dvou úvodních jarních debaklech sice dokázaly porazit Dolní Kralovice, ale pak opět dvakrát prohrály. Samozřejmě i v tomto zápase budeme za outsidery, ale rozdíl by už neměl být tak výrazný a snad to tedy bude zajímavější podívaná. Věříme, že i po předchozích výsledcích na nás nezanevřete a přijdete náš tým podpořit.

A také nezapomeňte na to, že se pár dní po zápase u vedle fotbalového hřiště budou pálit čarodejnice. Rádi vás přivítáme i na této události!

Galerie k aktualitě