Áčko i přes zlepšený výkon kvůli koncovce nebodovalo

V sobotu jsme na svém hřišti přivítali tým Chotýšan, který se na jaře trápí stejně jako my. Vzhledem k postavení v tabulce byli hosté sice i tak favority, ale utkání slibovalo spíš vyrovnanou podívanou, kdy se výhra mohla přiklonit na kteroukoli stranu. Tento předpoklad se sice naplnil, ale bohužel se ukázalo, že i přes zlepšenou hru stále ještě nejsme herně v pohodě a znát to bylo hlavně v koncovce. To bohužel platí již mnoho zápasů v řadě a je to hlavní věc, která má neblahý vliv na naše výsledky. Je sice hezké, když se soupeřem herně držíme krok, ale když poprvé pořádně vystřelíme mezi tyče až v samotném závěru utkání, nemůžeme nad bodovým ziskem příliš reálně uvažovat.

Naše sestava opět nebyla komplezní, tentokrát kromě dlouhodobých absentérů chyběl hlavně Roman Neuberg, jehož důvody jsou ale pochopitelné a víc než pozitivní. Na lavičce se z osobních důvodů neobjevil také trenér Martin Procházka, a tak ho musel zastoupit Martin Berka. Alespoň na střídačku se po zranění vrátil Martin Čeljuska a poprvé do základní sestavy se podíval Vojta Kukačka.

V první půli to byla ze strany soupeře lekce z produktivity

Prvních pár minut sice patřilo spíše hostům, ale jejich mírný tlak netrval dlouho. Již kolem páté minuty se hra srovnala a naopak přišly naše velké šance. V 8. minutě Patrik Řezníček vyslal po křídle Sváťu Řezníčka a ten parádním centrem do vápna našel Vojtu Kukačku. Vojta ale nepochopitelně před prázdnou bránou úplně minul míč, který se sice ještě dostal na zadní tyč ke Kubovi Charvátovi, ale ten „mířil“ vysoko nad. O dvě minuty později ještě po přihrávce Vládi Švorby zahrozil Sváťa Řezníček, ale i on střílel nad bránu. Těchto akcí byla obrovská škoda, protože kdybychom se dostali takto brzo do vedení, jsem si jist, že by se zápas vyvíjel úplně jinak. Takto jsme opět upadli do naší obvyklé nervozity při zakončení a do konce zápasu jsme se z ní nedokázali dostat.
Naopak soupeř byl o mnoho efektivnější. Hned jednu ze svých prvních akcí dokázal využít. Po výkopu chotýšanského gólmana Libor Topič nešťastně hlavou odvracel pouze do útočníka hostů, který odražený míč dokázal získat, projít obranou a po zemi prostřelit bezmocného Luboše Říhu (0:1). Střelcem nebyl nikdo jiný než nejlepší „snajpr“ soutěže Arnošt Korecký.
Z obdržené branky jsme se sice rychle vzpamatovali, ale opět to stačilo pouze na srovnání hry ve středu pole. V následujících minutách se hrálo hlavně mezi oběma šestnáctkami a šancí na obou stranách ubylo. My jsme se do zakončení nedokázali dostat a soupeř s jednobrankovým vedením v zádech se nikam nehrnul. Do útoku se Chotýšany pouštěly pouze v situaci, kdy měli velkou naději na ohrožení naší brány, a tak většina jejich nepočetných akcí byla celkem nebezpečná. Naopak naše střely, když už k nim došlo, mířily mimo tyče a nebo se k brankáři díky obětavé obraně hostů vůbec nedostaly. Po zhruba 30. minutách hry jsme soupeře celkem výrazně sevřeli, ale stále platilo, že naše síly a schopnosti končily už před útočným vápnem. Nebezpeční jsme i přes svůj tlak tedy moc nebyli.
A tak přišel trest. Ani tentokrát to nebyla nějaká vypracovaná akce soupeře, ale naše klasická chyba. Rozehrávající Matěj Purkard doslova namazal útočníkovi soupeře a ten tak mohl jít sám na osamoceného Luboše. Luboš sice ještě dokázal první střelu vyrazit, ale dorážku, u které byl útočník mnohem dřív než vracející se obrana, mít nemohl (0:2).
Ani po této brance jsme se nevzdali a snažili jsme se najít cestu k soupeřově bráně. Asi nejblíž ke vstřelení branky byl ve 40. minutě po Patrikově hezké přihrávce Vláďa Švorba, který z křídla prošel až do malého vápna, ale dostal se z úhlu až příliš blízko před gólmana a tak mu na úspěšné zakončení nezbylo místo ani čas.

Druhá půle jen podtrhla naši nemohoucnost v zakončení

Do druhé půle poslal Martin Berka na hřiště Martina Čeljusku, který nahradil Kryštofa Straku. Jednalo se o jasné posílení ofenzivy a snaha o zvýšení kvality zakončení. Bohužel to pomohlo jen trochu, šancí sice ve druhé půli lehce přibylo, ale jejich nebezpečnost se nezvýšila. Celkově byl úvod poločasu až zhruba do 60. minuty v naší režii a soupeř se k ničemu výraznému nedostával. Bohužel naše převaha byla jalová, a tak z nás směrem dopředu moc strach nešel. Kromě Vláďovy nepříliš nebezpečné šance jsme vlastně ještě neměli přímou střelu na bránu. Míče nám lítali všude možně, jen ne tam, kam měly. Ve středu pole se sice hodně snažil Vojta Židlík, ale v poslední době se mu, stejně jako celému týmu, moc nedaří, a tak ani jeho střely nemířily do černého. Asi nejnebezpečnější byl z naší sestavy Patrik Řezníček, jemuž se dnešní zápas poměrně sednul, ale bohužel zbytek týmu ho až na výjimky nedokázal dopředu podpořit.
V 59. minutě se do své druhé velké šance dostal Vojta Kukačka, ale jeho střelu z nadějné pozice se obraně soupeře podařilo zblokovat. O minutu později šel na hřiště místo již neustálým napadáním unaveného Vládi Švorby Tomáš Rada, ale ani on nedokázal ofenzivu probudit. Naopak o chvíli později opět z ničeho udeřil soupeř a znovu to bylo po naší chybě. Ve středu pole jsme ukázkově odevzdali míč soupeři a ten po rychlém brejku zvýšil již na 3:0 z jeho pohledu. (Jak jsem byl upozorněn, tak i tuto branku dával nejlepší střelec soutěže Korecký, i když v zápise je chybně uveden jeho spoluhráč.)
Třetí branka se už celkem výrazně podepsala na naší psychické pohodě, a i když jsme se stále snažili útočit, bylo vidět, že už se „morál“ některých hráčů trochu vytrácí. V 71. první minutě Martin Berka poslal na hřiště Míru Randáka místo Vojty Kukačky, který už také sotva pletl nohama. Bohužel ani Mírův důraz na soupeře příliš neplatil a šancí nepřibylo. Naopak, soupeř využil našeho psychického útlumu a poznenáhlu srovnal hru. Jeho šance, které přicházely, byly čím dál nebezpečnější a několikrát nás musel podržet Luboš svými povedenými zákroky.
V 79. minutě se na hřišti strhla celkem divoká strkanice, když po držení Vojty Židlíka ze strany soupeře Vojta nesmyslně oplácel a nohou se ohnal po soupeři. Chotýšanští se jali svého spoluhráče bránit a naši zase Vojtu. Vše naštěstí brzy uklidnilo to, že se nikomu ze soupeřů moc nechtělo pouštět do křížku s Mírou Randákem, který navíc vypadal, že by si klidně říct dal. Rozhodčí tuto lapálii naštěstí pro nás vyřešil nečekaně jen domluvami na obě strany, protože souboj, který vše způsobil, pravděpodobně neviděl. Soupeři se to logicky moc nelíbilo, ale to bylo asi tak vše, co s tím mohl dělat. Myslím, že kdyby padlo na obou stranách několik různobarevných karet, nikdo by se nemohl divit.

V závěru zápasu jsme sice přitlačili, ale na vyrovnání už nezbyl čas

V 85. minutě soupeřův hráč naremploval pronikajícího Martina Čeljusku ve vápně a rozhodčí odpískal pokutový kop. K němu se postavil Vojat Židlík, který se sice rozběhl, ale nevystřelil. Tuto kuriózní situaci, která celkem výstižně charakterizuje naše sebevědomí v zakončování, rozhodčí vyřešil opakováním exekuce. Popravdě vůbec netuším, jak podobnou situaci řeší pravidla, ale předpokládám, že rozhodčí to ví, a tak bylo vše podle regulí. K opakované penaltě se postavil Patrik Řezníček, který střelou do protipohybu nedal gólmanovi žádnou šanci (1:3).
Bohužel branka padla až v 87. minutě a na zvrat tak již nezbýval čas. Sice jsme se ještě do jedné velké šance dostali, ale ani ta brankou neskončila. V 90. minutě totiž hosté zahráli malou domů a kopali jsme nepřímý kop od brankové čáry na hranici velkého vápna. Zpětná rozehrávka hezky našla Patrika Řezníčka a ten pohotově střílel „pod víko“. Bohužel se soupeřův gólman vytáhl a konečky prstů vytáhl míč na břevno. Balón se sice ještě dostal k Martinovi Čeljuskovi, který ale z nepřipravené pozice střílel jen vysoko nad. Když pomineme akci Vládi Švorby a pokutový kop, tak střela Patrika Řezníčka byla naší první střelou v zápase mezi tyče. S takovou je víc než jasné, že na bodové zisky ze zápasů tak moc reálně myslet nemůžeme. Platonická převaha ve středu pole je sice možná na pohled koukatelná, ale vítezství nám bez zakončování nepřinese.

V příštím kole nás prověří doma bezzubé Maršovice

Příští týden nás netradičně v neděli od 17 hodin čeká na hřišti soupeře souboj se sedmými Maršovicemi. Pro Maršovice je domácí prostředí překvapivě velkou nevýhodou. Ve venkovních zápasech se drží na druhém místě, ale doma jsou až předposlední. Mohli bychom toho tedy zkusit využít a znovu získat nějaký ten bod. Po posledních zápasech, které se nám nepovedli bychom nějakou bodovou náplast na psychiku potřebovali jako sůl.

Galerie k aktualitě