Nadějný začátek, zmar na konci

Netradičně v neděli jsme vyrazili na zápas do Maršovic. Chtělo by se říct, že se utkání odehrálo za chladného odpoledne, ale popravdě byla zima jako v psinci a je potřeba poděkovat jak domácím divákům, tak i nezvykle početné skupině našich fanoušků, že na zápas dorazili a své týmy podpořili. Zápas jsme rozehráli víc než dobře a myslím, že takovou smršť šancí soupeř nečekal. Bohužel jsme ale opět selhali v koncovce, a tak zápas nakonec dopadl, tak jak dopadl.

V Maršovicích mají útulný areál i klubovnu a i slosovatelný program a (alespoň pro mě) příjemný předzápasový hudební doprovod (např. The Fratellis – Chelsea Dagger nebo Lavi) potěšil. Bohužel počasí opravdu nepřálo, jinak by fotbalovému odpoledni nechybělo (kromě našeho úspěchu) opravdu nic.

Úvod utkání se nám, kromě koncovky, nebývale povedl

Od prvních minut jsme na soupeře vlétli a bylo vidět, že to Maršovice dokonale vyhodilo ze sedla. Hned v první minutě se krásně předvedl rychlým individuálním průnikem Adam Schnurpfeil. Domácí hráči ho vůbec nestíhali a i přihrávka na Martina Čeljusku byla dobrá, ale tomu chybělo jen málo, aby na ni dosáhl a zakončil. O pár minut později jsme se do šance dostali znovu. Průnik teď předvedl Patrik Řezníček a Čelda si tentokrát zakončení sice připsal, ale bylo slabé.
Ačkoli měl soupeř v úvodu slabou převahu ve středu pole, do šancí jsme se dostávali jen my. Bohužel se opět projevila naše slabina z poslední doby, a to koncovka. Kdyby se alespoň jedna z našich šancí ujala, věřím, že by měl soupeř, který doma příliš neboduje, velké problémy se zápasem něco udělat. Bohužel se tak ale nestalo ani v 7. minutě, kdy po přímém kopu nebezpečně hlavičkoval Libor Topič. A ani v 11., kdy Patrik Řezníček vystihl nepřesnou přihrávku obrany Maršovic a šel sám na gólmana, ale zakončoval přímo do něj. Touto dobou jsme mohli vést již klidně tři nula a bylo by po zápase. Bohužel jsme se neprosadili a v následném průběhu jsme za to měli pykat.

Po čtvrthodině soupeř přebral iniciativu

V 16. minutě se soupeř snad poprvé dostal do velké šance. Sice mu k tomu pomohlo neodpískané zpracování míče rukou, ale to se holt stává. Po tomto „driblingu“ přišel nebezpečný centr a nabíhající útočník jen o kousek nedosáhl. O tři minuty později jeden z maršovických hráčů napřáhl z dálky a jen těsně minul bránu. Byla to moc pěkná střela, a kdyby šla mezi tyče, Luboš Říha by na ni nemohl dosáhnout. Bylo to poslední varování soupeře, který po našem úvodním tlaku přebral iniciativu a začal pomalu, ale jistě „utahovat šrouby“.
Ve 22. minutě už Maršovice udeřily definitivně. Opět přišla střela z dálky, tu Luboš, jak je u něj bohužel v poslední době obvyklé, pouze vyrazil před sebe, a při pokusu o zpracování míče nešikovně podrazil soupeře. Pokutový kop. Luboš sice skvěle vystihl směr střely a vyrazil míč na roh, ale z něj už jsme inkasovali (1:0). Smolný moment, když už se povede chytit penaltu, tak dostat gól z rohu je „na pěst“.
I po vstřelené brance byl nadále v silném tlaku soupeř a my hasili jeden průšvih za druhým. Zatím se nám to s vypětím sil dařilo, ale všeho jen do času. V této fázi zápasu jsme se opravdu jen bránili a za půlku jsme se téměř nedostali. A pokud ano, tak k zakončení jsme měli opravdu daleko. Teprve po 30. minutě utkání jsme se začali opět dostávat alespoň do náznaků šancí. Nejdříve Sváťa Řezníček zbrkle střílel z dálky vedle a pak Vojta Židlík vybojoval šanci pro Martina Čeljusku, který mohl po podklouznutí obránce celkem pohodlně zakončovat, ale střílel nad.
Konec poločasu ale opět patřil Maršovicím a přišel asi nejhezčí moment zápasu. Po „žlutém“ faulu Libora Topiče soupeř kopal přímý kop z hranice vápna a střelu Josefa Bartoše nelze nazvat jinak než vynikající. Kroucená rána přes zeď k tyči, kam gólman nemohl vůbec dosánout, snad nešla kopnout lépe. Luboš se za střelou, za kterou by se nemusel stydět ani Messi, jen ohlédl... (2:0).

Druhý poločas se nám vůbec nepovedl

Hned první minuty druhé půle ukázaly, že pravděpodobný pohovor trenéra Martina Procházky v kabině moc nezabral, a soupeř se znovu pustil do tlaku. Nápor Maršovic byl ještě silnější než kolem 25. minuty prvního poločasu a my se bránili opravdu jen s vypětím sil. Na nic jiného než na odkopy nám v této fázi zápasu nezbývaly síly a hlavně ani čas. Soupeř byl všude dřív a my měli všechno „na dlouhou nohu“. Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy přijde další branka v naší síti. Ta ale překvapivě nepřicházela, a tak se nám kolem 60. minuty podařilo pomalu tlak soupeře začít tupit. Chvílemi jsme už zase dokázali podržet míč a sem tam dokonce nesměle zaútočit. Pořád jsme ale byli výrazně pasivnější a řekněme to natvrdo, horší.
V 65. minutě přišlo naše dvojí střídání. Patrika, který byl sice jeden z našich nejlepších hráčů, ale už opět prostě nemohl (ach ta kondička) nahradil Tomáš Rada a Adama Schnurpfeila, který se po nadějném začátku vytratil (měl v nohou celý dopolední dorostenecký zápas) vystřídal Vojta Kukačka. Bohužel je ale potřeba říct, že střídání ničemu nepomohlo a nově příchozí se nijak neprosadili.
Navíc přišel další moment, který ovlivnil zbytek zápasu (a bohužel zřejmě i několik následujících), a to nesmyslný zkrat Sváti Řezníčka. Během dvou minut dostal dvě žluté karty (první za dejme tomu oprávněnou, ale dost přestřelenou, kritiku čárového a druhou za „frustrační“ faul loktem) a šel ven. Po cestě ze hřiště ještě neopomněl označit rozhodčího „údem“, a tím si podepsal mrzutou stopku na kdovíkolik zápasů. Ano, rozhodčí nám, řekněme kulantně, úplně nepřáli, ale zažili jsme už horší hrůzy, a tohle Sváťovo „řešení“ dané situace nás opravdu moc nezachránilo.
I přestože jsme dohrávali v oslabení, jsme se dokázali vzepnout a sem tam soupeře přitlačit. Ten už to asi úplně nečekal, a tak nám dovolil několikrát slibně zaútočit. Například v 75. minutě jsme po nadějně kopnutém rohu nedokázali na několikrát protlačit z malého vápna míč do brány. I následující minuty se nesly ve znamení naší bezzubé snahy, kterou jsme si ještě navíc komplikovali zbytečnými diskusemi a protesty. Mnohdy sice na oprávněné téma, ale ničemu to nemohlo pomoct a zbytečně to odvádělo naši pozornost.
V 85. minutě jsme přeci jen dostali trochu „čuchnout“, když nám byla poskytnuta výhoda pokutového kopu po faulu na Zdenka Modálka. Ne, že by to úplně nebyl faul, ale v duchu průběhu zápasu bych se vůbec nedivil, kdyby písknut nebyl. Rozhodčí ho ale nařídil a je nutno říct, že vzhledem k tomu, kolik času zbývalo do konce, mu sloužil spíš jako alibi pro tvrzení o rovném průběhu zápasu. K exekuci se postavil Vojta Židlík, který v minulém zápase při penaltě totálně selhal a hned po zápase sliboval, že na příští penaltu půjde a dá ji. Svůj slib beze zbytku splnil a s přehledem proměnil do protipohybu gólmana (2:1).
Bohužel už ale bylo pozdě, a také bylo zřejmé, že domácí s podporou dvanáctého hráče si zbylých pět minut pohlídají. Nakonec to ani neměli moc těžké, protože hned z protiútoku přišel centr, který jsme nedokázali pokrýt a míč propadl k nehlídanému útočníkovi, který zavěsil do prázdné branky (3:1). Naše mizivá naděje trvala opravdu jen chvilku.
Navíc domácí dokázali využít naší rezignace ještě jednou a v 90. minutě podnikli ještě jeden protiútok do naší rozhozené obrany, která se soustředila na nabíhající útočníky a nechala hráče od kterého očekávala centr bez bránění vystřelit. Hezká kroucená střela zapadla ke vzdálenější tyči a výsledek nabral hodnotu menšího debaklu (4:1).
Co si budeme povídat, zápas byl po většinu průběhu pod kontrolou domácích a viděno zpětnou optikou, naše jediná šance byla v našem drtivém náporu v úvodu. Bohužel jsme opět propadli v koncovce a vše ostatní už bylo jen důsledkem tohoto selhání. A vymlouvat se na cokoli dalšího nemá význam, protože zápas jsme si opět prohráli úplně sami.
V příštím kole hrajeme doma proti Týnci a to bude teprve kolotoč. Týnečtí jsou v tabulce druzí jen o bod za vedoucími Olbramovicemi, a i když dokáží ostudně prohrát 0:6 v Přestavlkách, tak nám to mnoho šancí nedává. Ale co už .Můžeme jen překvapit, tak proč se o to nepokusit...

Galerie k aktualitě