Po dlouhé době jsme hráli fotbal, ale...

Olbramovice, na které jsme dnes narazili na jejich hřišti byly soupeř, který nám dopředu mnoho nadějí na úspěch nedával. Přesto jsme s ním dokázali hrát celkem vyrovnanou partii a jen očekávatelná větší kvalita v zakončení a samozřejmě naše obvyklé chyby v obraně způsobily, že výsledek narostl do takových rozměrů. Ale věřte, že i když to jistě mnozí jistě budou všelijak komentovat, tak výsledek průběh zápasu moc objektivně neodráží. Ale je fakt, že na to se historie ptát nebude...

Překvapivě vyrovnaná první půlhodina posledního s druhým

Do zápasu jsme opět museli nastoupit ve velmi improvizované sestavě, protože ti, co ještě minule hráli, často ze zdravotních důvodů odpadli, a tak museli do sestavy i hráči, kteří by za normálních okolností ani nastoupit nemohli. I rozestavení nebylo úplně tradiční, ale je fakt, že tak velké kotrmelce jako minule to nebyly.
Do soupeře, který je v soutěži na druhém místě a ještě před minulým kolem byl první, jsme se pustili bez bázně a hany a bylo vidět, že to olbramovické celkem zaskočilo. Soupeř se sice snažil tvořit, ale naše aktivní pojetí mu dělalo problémy a často tak měl problém hrát svoji hru. Bohužel nadějný začátek poznamenaly ve čtvrté minutě obvyklé zmatky v naší obraně, když při jedné z akcí soupeře mělo máslo na hlavě hned několik našich hráčů a ve finále neměl soupeř problém dorazit míč do prázdné brány (1:0).
Naštěstí nás obdržená branka nijak zvlášť nepoznamenala a i nadále jsme hráli aktivní fotbal, kterým jsme celkem překvapivě dokázali držet krok s jasným favoritem utkání. Sympatická snaha nakonec, a netrvalo to dlouho, přinesla své ovoce. V 10. minutě přešel Zdeněk Modálek přes dva protihráče a hezkou uličkou uvolnil Míru Randáka. Ten si míč potáhl kolem obránce, udělal kličku gólmanovi a zavěsil do prázdné (1:1).
Hned bylo veseleji a na hřišti to bylo vidět. Ve středu pole jsme soupeři byli víc než vyrovnaným protivníkem, ale bohužel vzadu a hlavně v útoku už to bylo horší. Soupeř přes naši ne zcela sehranou defenzivu procházel přeci jen snáz a častěji než my přes tu jeho a tím se dostával sem tam i k nadějnému zakončení. To nám finální přihrávka a hlavně střelba dělá dlouhodobě problémy, a tak i přes opticky vyrovnanou hru jsme byli v součtu méně nebezpeční. Přesto bylo jasně vidět, že soupeř s dosavadním vývojem není vůbec spokojený, protože čekal mnohem snazší zápas a naše poctivá hra ho zaskočila.
Mezi 10. a 20. minutou jsme dokonce vypadali, že bychom mohli soupeře přitlačit. Podařilo se nám víceméně eliminovat jeho útočnou snahu a zároveň jsme se začali prosazovat i vepředu. Ale bohužel to pořád bylo bez přesného zakončení. Ve 24. minutě tak opět přišla studená sprcha, když z celkem ojediněle dokončené akce soupeř skóroval (2:1). Opět to bylo do prázdné a opět obrana neměla úplně čisté svědomí.
I na tuto branku jsme ale celkem rychle našli odpověď. Ve 30. minutě se k přímému kopu ze zhruba 30 metrů postavil Vojta Židlík a krásnou střelou, která i když nebyla úplně dokonale umístěná (šla sice pod břevno, ale ne úplně k tyči), dokonale překvapil gólmana soupeře, který spíš než střelu čekal centr (2:2).

Zlom, jak to tak v této typicky středočeské soutěži bývá, přinesla „penalta nepenalta“

Bohužel to netrvalo dlouho a soupeř šel ve 34. minutě opět do vedení. Po hodně „letecky“ přihraném pádu těsně za hranicí vápna proti nám byla nařízena penalta. Tu soupeř celkem s přehledem střelou k tyči proměnil (3:2). Tento moment, jak se později ukázalo, pravděpodobně zápas rozhodl. Na to, jaký měla tato penalta význam, byla hodně přísná... A zajímavé také je, že se tento pokutový kop ani neobjevil v zápise a branka je zapsána jako gól ze hry. Zřejmě náhoda nebo bezvýznamné opomenutí.
I přesto, že bylo jasné, že nás tahle situace rozhodila, opět jsme našli sílu se pustit do útoku. Například střela Patrika Řezníčka ze střední vzdálenosti byla povedená, ale opět šla přímo na gólmana. Ten ji neudržel, ale bohužel nikdo nedobíhal... Gólman soupeře celkově nebyl příliš jistý a je škoda, že jsme se ho nepokoušeli častěji (a přesněji) prověřit.
O pár minut později, ve 37. minutě přišel smolný moment, když střelu zdálky někdo z našich tečoval mimo dosah Luboše Říhy, který se po své krátké kariéře útočníka opět v dnešním zápase postavil mezi tyče (4:2). A aby toho nebylo málo, než jsme se vzpamatovali, přišla další akce soupeře, který celkem dlouho operoval míčem v naší šestnáctce, až se mu nakonec naši rozhozenou obranu podařilo překonat (5:2). Ve 39. minutě to tak rázem bylo o tři branky a bylo jasné, že proti tak silnému soupeři už to neotočíme.
Zbytek poločasu už byl v režii soupeře a my měli největší práci s tím, abychom se srovnali zpátky „na značky“ a začali zase hrát. Celkově byla ale první půle i přes gólovou přestřelku překvapivě vyrovnaná a musím říct, že jsem po dlouhé době viděl Slavoj hrát fotbal, na který se dalo koukat. Samozřejmě, že si za to, jak se říká, nic nekoupíme, ale takhle jsme se aspoň nemuseli stydět tak, jako často v předchozích zápasech.

Druhý poločas patřil spíš soupeři, ale paradoxně už tak gólový nebyl

Do druhé půle nastoupil místo Vojty Kukačky, který stále nemá nohu v úplně nejlepším stavu, Dominik Šiška. Jinak vše zůstalo při starém, protože na lavičce byl už jen náhradní gólman Ivan Hájek a také Martin Berka, který ale zápasovou praxí zrovna neoplývá.
I na začátku druhého poločasu bylo vidět, že stále chceme hrát hru, kterou jsme hráli v prvních pětačtyřiceti minutách. Bohužel už ale nadšení trochu opadlo a soupeř naopak viditelně přidal. Přesto se stále ještě v úvodu druhé půle dalo mluvit o relativně vyrovnaném obrazu hry. Když tedy pomineme znatelný rozdíl ve schopnosti zakončovat.
To ale paradoxně vyvrátil (ale i potvrdil) ten nejsvátečnější střelec ze svátečních, kapitán Zdeněk Modálek, který napřáhl zpoza vápna a jeho prudká střela letěla jen těsně nad. Střela to byla moc pěkná a na naše poměry povedená, ale opět se nevešla mezi tři tyče.
V 62. minutě přišla rychlá akce soupeře, kdy si na centr za obranu naběhl útočník soupeře a zpětnou přihrávkou na malé vápno umožnil svému spoluhráči střílet opět do prázdné branky - již potřetí v tomto utkání (6:2). Za pět minut se bohužel soupeř radoval znovu. Olbramovice předvedli povedený rychlý protiútok zakončený prudkou střelou zblízka. Tu Luboš velmi pěkným reflexem vykopl, ale bohužel pouze na nohu soupeře, který neváhal a zpoza vápna mu míč vrátil do odkryté branky – počtvrté (7:2).
Po této brance už byly Olbramovice viditelně lepší. Naše fyzické síly po velmi aktivně odehraném utkání pomalu odcházely, ale pořád to nebyla žádná rezignace. Snaha byla, ale už to prostě nešlo. V úplném závěru utkání už polevil i soupeř a tak jsme se přeci jen ještě k několik šancím dostali i my. Opět ale selhalo zakončení. Největší šanci měl nakonec v závěru utkání střídající Martin Berka, který jen tak tak, že před gólmanem netečoval špičkou kopačky hlavičku Libora Topiče. Velká škoda, to by bylo slávy a prohraných sázek!
Tento zápas rozhodně nebyl žádná ostuda, i když výsledek mluví trochu jinak. Prostě máme své limity, které nás logicky musí v zápasech s těmito silnými soupeři omezovat. Přesto jsme se snažili hrát otevřený a aktivní fotbal, na který se po většinu zápasu dalo koukat. Bohužel nás opět srazily vlastní chyby a koncovka. To je takový náš evergreen, který už do konce sezóny asi „zpívat“ nepřestaneme. Přesto jsem z dnešního zápasu neodcházel zklamaný, i když jsme výrazně prohráli. Je totiž velký rozdíl mezi prohrou a prohrou.
V příštím kole nás doma čeká mužstvo Jankova, které je aktuálně sice celkem průměrným týmem ze středu tabulky, ale v posledních zápasech nabralo velmi slušnou formu. Není to tak dlouho, co se jankovští pohybovali u dna tabulky a moc strachu z nich nešlo. To už ale neplatí, o čemž se přesvědčily týmy z horních pater tabulky, ale i třeba v poledním kole doma Přestavlky, které s Jankovem prohrály 1:3.
I když ani toto nadcházející utkání nějaké bodové zisky neslibuje, věřím, že si do hlediště cestu najdete a naše kluky v tomto zápase podpoříte. Mnoho příležitostí k tomu doma letos už mít nebudete, protože to bude předposlední domácí zápas před letní pauzou (a přesunem do trojky).

P.S.: Opět promiňte absenci fotogalerie z důvodu poruchy.