Čekání na konec sezóny pokračovalo bezgólovým víkendem

Jak už padlo v upoutávce na tento víkend, soupeři áčka (Jankov) i dorostu (Ostředek/Sázava) se na jaře potkali s výbornou formou. Tabulkou neustále stoupají vzhůru a ani jeden z našich týmů jim neměl být výraznější překážkou. Samozřejmě jsme mohli doufat, že se stane nějaký „zázrak“, protože míč je přeci jen kulatý, ale bohužel se nic takového nestalo. Sice ani jeden z našich týmů neutrpěl nějaký zásadní debakl, ale na nějaké zvláštní jásání to rozhodně nebylo. Obzvlášť, když jsme ani v jednom zápase nedokázali skórovat.

Áčku opět hrubě utekl začátek a pak už se jen dohrávalo

Asi nemusím opakovat, že i tuto sobotu byla naše sestava opět hodně poslátaná a trenér Martin Procházka mnoho možností, jak zamíchat sestavou neměl. Přesto jsme do zápasu znovu vstoupili celkem aktivně s nadějí, že by nám třeba náš brzký gól mohl pomoci. V posledních zápasech je počáteční nadšení vlastně asi to jediné, co jde opravdu pochválit. Ale jakmile se ukáže, že se utkání nevyvíjí v náš prospěch, většinou se projeví logická deka z průběhu letošní sezóny. Přestože i pak je na některých hráčích vidět, že by chtěli, prostě už to dál nejde. To že se (nejen) závěr letošní sezóny změnil na nekonečné depresivní čekání na sestup je až příliš zřetelné... Snad se z toho příští rok ve trojce podaří rychle oklepat.
I když byl Jankov v úvodních minutách sobotního utkání aktivnější, opět, stejně jako v předchozích kolech, se nám se soupeřem dařilo držet krok. Znovu to ale bylo spíše o opticky vyrovnané hře, protože jsme se na rozdíl od soupeře nedokázali dostávat do šancí a míč jsme ztráceli hned po opuštění středu pole... Tento odstavec bych si už mohl zkopírovat do schránky a vkládat jej do každého článku. Je to každý zápas téměř to samé a nějak z toho nemůžeme najít cestu ven.
Tentokrát nám ale ze starostí, jak se ujmout vedení, Jankov celkem rychle pomohl, protože už zhruba od sedmé minuty přebral iniciativu a to hlavně směrem dopředu. První jeho šance sice ještě skončila na tyči, ale další na sebe nenechaly dlouho čekat. Většina z nich byla jak přes kopírák. Všechno to byly rychlé průnikové pasy za obranu, které sbírali rychlí útočníci a většinou již za zády obrany zakončovali.
V 11. minutě přišlo poslední varování, navíc ještě podtržené naší minelou. Tentokrát si ji připsal jindy spolehlivý Zdeněk Modálek, který namazal u vlastního vápna soupeři přímo na nohu. Útočník Jankova ještě našel na druhé straně vápna zcela volného spoluhráče, ale jeho střelu dokázal ještě Luboš Říha perfektním zákrokem zlikvidovat.
O minutu později už jsme ale takové štěstí neměli a další rychlý průnik již skončil gólem (0:1). Branka už nějakou chvíli visela ve vzduchu a tak byla vlastně logickým vyústěním dosavadního průběhu.
A protože jsme se nestihli ani vzpamatovat, natož poučit, o další minutu později, ve 13. minutě jsme prohrávali už o dvě branky. Opět to byla ta samá písnička po přihrávce za obranu a střílel ten samý hráč Jankova, Jiří Němeček (0:2).
No, a protože to soupeři fungovalo, tak nemusel nic měnit. V 15. minutě se mu povedla další akce podobného typu, tentokrát ještě vyšperkovaná střelou o břevno a bylo to 0:3.
Přestože jsme v páté minutě prohrávali již o tři branky, je potřeba říct, že všechny byly obrany, která absolutně nedokázala na náběhy soupeře reagovat. Luboš Říha nejen, že tentokrát ani za jednu branku nemohl, ale ještě minimálně další tři chytil. Musel to pro něj být opravdu vysněný úvod zápasu. Ale objektivně, byly zas jindy jiné zápasy, které podobně svým spoluhráčům okořenil on. Letos prostě bez chyb nehrajeme nikdo a bohužel se v tom vezeme úplně všichni rukou i nohou nerozdílnou.
Po třech vstřelených brankách nasazení soupeře přeci jen poněkud opadlo a vzhledem k tomu, že se tím i jeho tempo snížilo, už mu jeho útoky tolik nevycházely. I přes tuto šanci, kterou jsme dostali, jsme se opět zmohli jen na srovnání hry mimo dosah soupeřovy branky a zakončení stále nepřicházelo. Teprve ve 27. minutě se stala první událost, kterou šlo s trochou snahy označit jako nebezpečnou pro soupeřovu branku. Míra Randák střílel z dálky a obránce soupeře jeho střelu tečoval do protipohybu gólmana. Bohužel teč střelu zblokovala až moc, a tak ji brankář Jankova ještě stihl vyrazit na roh.
I přesto, že soupeř opravdu již zdaleka nehrál jako v úvodu zápasu, byl stále o dost nebezpečnější jak my. Hlavně proto, že i útočil a střílel. Při jednom jeho útoku (ve 40. minutě) se mu povedla klička u lajny a jankovský útočník nehlídán přihrával pod sebe na zcela volného spoluhráče. Toho nikdo nedostoupil, a tak neměl žádný problém se zakončením (0:4). Luboš neměl šanci se včas přesunout.
Za stavu 0:4 se šlo do šaten a je potřeba přiznat, že výsledek to byl zcela zasloužený. Ba naopak jsme mohli prohrávat o dost víc.
Jestli byl konec první půle již o něco uvolněnější než žačátek utkání, tak druhá půle byla ještě ležérnější. Tedy hlavně ze strany Jankova. A protože my jsme tak úplně nezvolnili, tak se hra celkem srovnala, ale zároveň také ubrala na kvalitě a zajímavosti. Momentů, které by stály za zmínku, už tolik nebylo. Z naší strany můžu vypíchnout snad jen celkem povedenou prudkou střelu Vojty Židlíka ze 60. minuty, která ale opět nemohl gólmana ohrozit, protože šla přímo na něj. Navíc, přestože byla střela prudká a gólman ji jen vyrazil, nikdo na dorážku k dispozici nebyl. Prostě klasika...
Soupeř toho měl ve druhé půli samozřejmě o dost víc než my, ale už to nebylo tak pohledné a nebezpečné jako v první půli. Druhý, o poznání méně zajímavý poločas, tak žádnou branku do zápisu nepřidal a zápas pro nás skončil vlastně celkem přijatelnou prohrou 0:4. Na lepší výsledek to opravdu nebylo a tentokrát můžeme vděčit Lubošovi, že to nebylo o víc. Za snahu lze samozřejmě trochu pochválit ještě několik málo dalších hráčů, ale celkově to bylo opět hrozně utlumené. Už tomu prostě několik týdnů (měsíců?) chybí ten náboj, když o něco jde. Přeci jen již dlouhou dobu jistý sestup a ztráta 19 bodů na předposlední místo se na našich hráčích projevuje, i když by třeba sami ani nechtěli.
V příštím kole vyrazíme do Dolních Kralovic. To je sice docela přijatelný soupeř, na kterého na jeho 11. místě ztácíme „jen“ 21 bodů, ale i tak to bude těžké. Náš soupeř sice také boduje v poslední době jen sporadicky, ale přesto jsou jeho výsledky „fotbalovější“ než ty naše. Pokud ale budeme chtít využít alespoň tu trochu naděje, co nám forma a umístění Kralovic nabízí, budeme muset zahrát úplně jinak než v několika posledních kolech. A popravdě řečeno, nejsem si moc jist, že toho ještě jsme schopni. Ale třeba se mýlím. Na zápas Slavoj podpořit určitě vyrazím.

Dorostenci si dali s Ostředkem přáteláček

Nějak zásadně se rozepisovat o tomto zápase nemá hlubší význam. Z mnoha důvodů se totiž ještě před úvodním hvizdem tak trochu změnil v přátelské utkání, a i když oba týmy měji jistě chuť hrát co nejlépe, bylo celkem jasné, že patřičný náboj tento zápas mít nebude.
To se v průběhu také potvrdilo, a tak poté, co se papírově objektivně mnohem silnější soupeř v deváté minutě ujal po naší chybě vedení (0:1) utkání pomalu začalo uvadat dřív, než pořádně začalo. Do poločasu se soupeř trefil ještě jednou. Ve 35. minutě jsme se opět dopustili trestuhodné chyby a bylo to o dvě branky (0:2).
Druhý poločas už se, podobně jako ten u áčka, v podstatě nemusel hrát. Soupeř už hrál více méně v tréninkovém tempu a to nám umožnilo s ním hrát poměrně vyrovnanou partii. Vzhledem k tomu, že fotbalovosti ale celé utkání moc nepobralo, tak už další gól nepadl. Myslím, že stejně jako áčko den předtím, se kluci už, i přes přijatelný výsledek, těšili na konec utkání. Celkově to byl hodně divný zápas a pokud se budou dorostenci do konce sezóny chtít dostat z posledního místa, budou muset jít hodně do sebe.
V příštím kole jedeme do Mezna. To samo o sobě nezní moc zajímavě, ale pro nás je to v podstatě zápas o všechno. Pokud budeme chtít opustit poslední pozici, je to zápas, který nám k tomu nabízí asi největší příležitost. Ještě pár zápasů zpět se Mezno krčilo na předposledním místě, jenže obě dvě poslední kola vyhrálo. Sice to bylo nad poměrně slabými soupeři, ale vyhrálo. A i my jsme slabý soupeř. Pokud tedy budeme chtít bodovat, budeme toho oproti zápasu z tohoto víkendu muset hodně změnit. Jsem opravdu zvědav, jak to kluci pojmou...

Závěr sezóny přípravce výsledkově moc nevyšel

Omlouvám se, že výsledky přípravek přináším o něco později, než by bylo záhodno, ale prostě se tato kategorie v systému FAČR objevuje s dost velkým zpožděním.
Přestože se první dva turnaje jarní části sezóny zdálo, že týmy Senohrab, Olbramovic, Chocerad a Přestvlk/Čerčan mají jasně rozdělenou výkonnost bez velkých výkyvů, tak se ve zbylých dvou turnajích ukázalo, že to je přeci jen malinko jinak.
Již předposlední tunaj ukázal, že Chocerady a Olbramovice jsou aktuálně fotbalově přeci jen o něco dál než náš tým a tým Senohrab. Oba favorizované týmy si s gustem smlsly na ousiderech a mezi sebou sehrály napínavé utkání, které nakonec šťastně vyhrály Chocerady 9:8, když ale Olbramovice v závěru mocně dotahovaly. Utkání týmů z opačné strany tabulky pro sebe tentokrát získaly Seohraby, které porazily náš tým 8:5.
Poslední turnaj v Senohrabech příliš mnoho na rozložení sil nezměnil. Olbramovice a Chocerady znovu s přehledem porazily Přestavlky/Čerčany a Senohraby. Ve vzájemném souboji obou favoritů se pak znovu radovaly Chocerady, byť tentokrát mnohem jasnějším výsledkem 9:2 (i když po poločase to bylo stejně jako v předchozím turnaji „jen“ 4:2).
Z toho nakonec vyplynulo, že celkově první místo v soutěži obsadily Chocerady se 36 body a druhé se umístily Olbramovice s 24 body. S umístěním na zbylých dvou místech je to poněkud složitější. V systému se objevil výsledek posledního vzájemného utkání Přestavlk/Čerčan se Senohraby 0:0, ale bez dalších údajů. Jde tedy pouze o potvrzený prázdný zápis. Vůbec tedy není zřejmé, jak zápas dopadl. Pokud bychom ho hypoteticky brali jako tuto remízu, obsadili bychom 3. místo se 7 body (a 17ti bodovou ztrátou na druhé místo) a Senohraby by byly se 4 body poslední. Vzhledem k tomu, že ale forma Senohrab dejme tomu stoupala a naše klesala, tak bych si tipl spíše na vítězství Senohrab. Pak bychom se v tabulce srovnali oba na šesti bodech se stejnými vzájemnými zápasy. Celkové skóre by pak sice mluvilo pro nás, ale myslím, že to již není důležité.
Prostě vyhrály Chocerady, sláva jim, druzí byli olbramovičtí a my se Senohraby si to uzavřeme jako remízu. Myslím, že je to tak spravedlivé. Hlavní je, že si děti zahrály, užily si „soutěžní zápasy“ a neseděly u mobilu nebo televize.
Budeme věřit, že náš tým s věkově nejnižším průměrem a často postrádající nejstarší hráče, kteří pomáhali starší přípravce v souběžných turnajích, přijde do příští sezóny silnější a zkušenější a podaří se mu tak sehrát více vyrovnaných zápasů a užít si i více radosti z výhry.

P.S.: Bohužel stále platí, že není čím fotit, a tak prosím omluvte chybějící fotogalerie.