Ani zlepšený výkon výhru nad Kosovou Horou nepřinesl

Dnes jsme sehráli poslední ze tří přípravných zápasů s Kosovou Horou. Jako jediný se konal na hřišti soupeře a také jako jediný jsme ho odehráli vzadu na čtyři obránce. Naše hra byla oproti druhému vzájemnému zápasu rozhodně lepší, ale jestli to bylo kvůli rozestavení, to opravdu neposoudím. V každém případě hlavní naše nedostatky přetrvaly a proto jsme prohráli i tentokrát. Nutno ale říct, že soupeř o mnoho lepší nebyl. Rozhodující byl spíš náš výkon v zásadních okamžicích utkání a soupeřova rutina.

V první šanci zápasu jsme se sice ocitli my, ale jinak první čtvrthodina patřila spíš soupeři. První poločas jsme hráli proti ostrému slunci, které rozhodně nepomáhalo, ale i tak jsme asi čekali lepší projev. Přesto se v 19. minutě Sváťovi Řezníčkovi podařilo první naší střelou na bránu získat vedení pro Slavoj (0:1). Z toho jsme se ale bohužel neradovali dlouho, protože o dvě minuty později naší obraně po pravém křídle utekl útočník soupeře a lobem překonal vyběhnuvšího Petra Burceva, který i tento zápas hájil naši branku (1:1).
Střední část první půle patřila překvapivě nám a měli jsme i docela dost šancí, ze kterých jsme mohli a hlavně měli skórovat. Bohužel se ale opět budu opakovat. Finální fáze je asi naší největší slabinou, protože nebezpečně zakončit je pro nás nadlidský úkol. Celkově jsme se snažili hrát kombinačně, ale bylo to příliš zbrklé a ve výsledku nejnebezpečnější stejně byly příležitostné nákopy za obranu. Soupeř hrál naopak velmi účelně a bylo vidět, že má svou hru docela zažitou. Kosově Hoře vycházely hlavně právě ony nákopy za obranu a náběhy na ně. Po jedné takové akci ve 34. minutě se také ujali vedení (2:1).
Po této brance jsme úplně vypadli z role a poslední čtvrthodina první půle byla jasně v režii soupeře a mohli jsme být jen rádi, že jsme inkasovali až v samotném jejím závěru. Paradoxně ji zařídil nepozorný Martin Berka jako čárový, který se věnoval mobilu a pustil ofsajd soupeře, pro kterého už pak nebylo těžké skórovat (1:3). To ale není úplně omluva, protože v tu chvíli už to mohlo být klidně 1:5.
Druhá půle byla celá mnohem vyrovnanější a úseky, kdy měl jeden z týmů navrch byly mnohem kratší. Tentokrát hrál proti slunci soupeř (i když tedy jen do doby než sluníčko zapadlo) a bylo vidět, že s tím má problémy také. Hra v poli byla relativně vyrovnaná, ale rozdíl byl opět, jak už se v trilogii našich zápasů stalo zvykem, v nebezpečnosti zakončení. Soupeř dobře věděl, co dělá a to, že nedával branky bylo jen díky nepřesnosti jeho střelců. Naše útoky byly naopak hrozně zmatené. Vypadalo to, že si vždy naprosto spolehlivě vybereme to horší řešení. Zbrždění brejků v přečíslení, přihrávky do zahuštěného prostoru, střela místo přihrávky a naopak, střely přímo do gólmana, to vše bylo v našem repertoáru v míře vrchovaté. To, že trenéři po hráčích chtěli trochu něco jiného, asi nějak zvlášť zdůrazňovat nemusím.
Ale zpět k úvodu poločasu, který jsme nezačali nijak zle. V jednom z prvních našich útoků Patrik Řezníček krásně vysunul Míru Hložka, který šel sám na gólmana, ale byl zezadu faulován. Penaltu ve 49. minutě po panenkovsku proměnil Vojta Židlík a skóre hned vypadalo nadějněji (2:3).
Poté následovaly výše zmíněné vyrovnané pasáže, ale bohužel v 63. minutě soupeř skóroval lacině po rohovém kopu, když naše obrana neodehrála odražený míč (2:4). Zbytek zápasu už pak byl jen o tom, že soupeř z poměrně jasných situací střílel vedle a my ve finální fázi kazili jednu akci za druhou. Navíc, když už jsme se občas dostali sami před gólmana, tak jsme stříleli přímo do něj. Zavřít oči a BUM. Patrik Řezníček a Honza Vacík asi vědí, o čem mluvím. Další branka už nepadla, a tak jsme opět prohráli.
Celkově se nedá říct, že se proti soupeři z okresního přeboru nedal uhrát lepší výsledek. Samozřejmě, že Kosova Hora hrozila a viditelněji než my. Jenže v součtu jsme měli útoků asi víc. Bohužel, jak už jsem říkal několikrát, je většinou zazdíme ještě dřív, než začnou být nebezpečné. A že to bylo kolikrát v hodně nadějných situacích.
Celkově bych v tomto zápase z našich hráčů nevyzdvyhl asi nikoho. Hráli jsme jako tým, a když se zrovna dařilo, přispěli tomu všichni. Když jsme byli pod dekou, tak také všichni. Musím říct, že mě docela příjemně překvapilo, že někteří hráči, kteří dříve nepatřili úplně k těm předním, se docela zvedli, ale zároveň je třeba dodat (a to je horší), že bych osobně čekal o dost víc od těch, co by to objektivně měli táhnout. Řekněme si na rovinu, hráče, kteří by vyčnívat měli, rozhodně máme. Jenže je to zatím celé nějaké zabržděné, a aby se výkon našich hráčů vyrovnával zrovna tímhle způsobem, není úplně ta nejlepší varianta.
Dobře, zatím jsme každý zápas hráli jiné rozestavení, a tak souhra třeba teprve přijde. Ale času už moc nezbývá. Dvě přípravná utkání (další co přijde, bude opět v úterý - kdy a kde vás budeme včas informovat) a pohár, který ještě tak nějak jako přípravu brát lze. Ale pak už, za nějaké dva týdny, přijde první mistrák. Dokážeme se do té doby sehrát?