Výpadek ve 2. půli a špatná koncovka nás stály zápas

Zápas v Poříčí s místní rezervou byl plný zvratů a na to, v jak horkém počasí se hrálo, byl i celkem zajímavý, koukatelný a i přes několik sporných momentů férový. Samozřejmě na obou týmech byla vidět dlouhá pauza a nerozehranost, ale snahu hráčům obou týmů rozhodně upřít nejde. Bohužel jsme nakonec kvůli vlastním chybám a špatné koncovce byli ti méně šťastní. Nezbývá tedy než soupeři pogratulovat.

Dnešní zápas pro nás zaváněl průšvihem už dlouho před samotným výkopem. Když pomineme to, že z mnoha různých důvodů jsme prakticky neměli přípravu, tak byl hlavním problémem aktuální nedostatek hráčů, kteří se na přeložené utkání mohli dostavit. Nejenže jsme na střídání měli jen jednoho hráče, což je v tomto horkém počasí velký handicap, ale hráli i hráči, kteří již v podstatě ukončili kariéru a s tím, že budou muset hrát, vůbec nepočítali. Tímto bych chtěl poděkovat hlavně Petrovi Burcevovi, Vojtovi Kukačkovi a Vláďovi Švorbovi (ten dokonce zápas vzhledem k absenci trenérů i odkoučoval), protože bez nich bychom si zahráli na dorost z předněkolika let a hráli bychom v devíti. Nepodstatným důsledkem této situace je i to, že se dnes budete muset obejít bez fotogalerie, protože jsem místo focení musel mávat...

První poločas rozhodla chyba gólmana Poříčí
Úvodní minuty zápasu patřily soupeři. Během první čtvrthodiny poříčtí několikrát zahrozili a dostali se do několika zajímavých šancí. Jejich úvodní tlak vygradoval v 17. minutě, když po přímém kopu vstřelili z bezprostřední blízkosti branku, která ale nemohla být kvůli ofsajdu uznána.
Po této situaci se hra vyrovnala a dopředu jsme se začali osmělovat i my. Během následujících několika málo minut ve velkých šancích nedokázali trefit zařízení Sváťa Řezníček a Honza Vacík, kterému ale k brance chybělo opravdu hodně málo.
Ve 20. minutě Míra Randák dokonce vstřelil na první pohled regulérní gól, ale rozhodčí ho neuznal. Signalizace byla trochu zmatená a tak těžko říct, jestli kvůli údajnému útočnému faulu nebo ofsajdu. Tím to na neuznané branky bylo 1:1 a aspoň jsme si neměli co vyčítat.
V následujících minutách se opět trochu rozjeli i domácí a několikrát nás výbornými reflexy podržel Petr Burcev. Na druhé straně ve dvou šancích pohořel Martin Čeljuska.
Ten si ale střelecký neúspěch vynahradil ve 37. minutě, když poslal do šance Honzu Vacíka, který na pár krocích utekl obránci a vystřelil. Střela šla sice k tyči, ale gólman Posázavanu ji vystihl. Bohužel pro něj ji ale dokázal pouze srazit pod břevno a tak jsme se mohli radovat (0:1).
V první půli už se pak kromě jedné šance soupeře nic zásadního nestalo a tak se šlo do kabin za našeho těsného vedení. Branka nakonec padla ze situace, která zdaleka nebyla v prvních pětačtyřiceti minutách nejnebezpečnější. Hodně se na ní podepsal domácí gólman, který celkově nepůsobil moc jistě a míče mu hodně vypadávaly nebo se od něj odrážely. Bohužel jsme toho ale nedokázali využít.

V úvodu druhé půle přišla sprcha
Hned ve 48. minutě si v jasné gólové šanci „sám na gólmana“ Čelda místo střely podvrkl kotník a vlastně ani nezakončil. Ještě štěstí, že aspoň mohl po „ošetření“ pokračovat ve hře.
Mohlo to tedy být 2:0 a to už by na domácí mohlo být moc, jenže místo toho jsme hned z protiútoku (50. minuta) inkasovali a namísto dvoubrakového vedení bylo srovnáno. Navíc se na nás začínala projevovat únava z úmorného počasí a nepůsobilo to, že jsme schopni v následujících minutách skórovat.
Tlak domácích se sice stupňoval, ale přesto jsme to nakonec byli mi, kdo mohl jít do vedení. V 59. minutě naší povedenou střelu nejistý gólman Poříčí nedokázal vyrazit a pouze ji ztlumil. Míč se pomalu kutálel za brankovou čáru, ale nakonec byl přeci jen brankářem zkrocen. Chybělo opravdu málo.
A bohužel se podruhé v zápase potvrdilo klasické klišé „nedáš – dostaneš“, protože jsme opět hned z protiútoku v 60. minutě inkasovali (2:1). A než jsme se stihli vzpamatovat, tak jsme dostali od rozjetého soupeře další dvě branky (v 62. a 64. minutě).
Jediné, co jsme v této pasáži zápasu stihli, bylo vystřídat zcela vyčerpaného Vojtu Kukačku Vláďou Švorbou. Vůbec nechápu, jak se nám v tak krátkém časovém úseku mohl úplně rozsypat zápas, ale stalo se. Ve vzduchu tak visel nepříjemný debakl a na nějakou zásadní změnu to vůbec nevypadalo.

Z nejhoršího nám pomohl soupeř
Po čtvrté vstřelené brance ale soupeř viditelně uspokojením a únavou polevil. Toho využil opět Honza Vacík, který v 66. minutě snížil po přihrávce dobře hrajícího Míry Randáka na 2:4 a vykřesal nám tak jiskřičku naděje, že se zápasem ještě půjde něco udělat.
Času bylo docela dost a najednou jsme byli plní sil a soupeře jsme pěknými kombinacemi výrazně tlačili. Naše šance, a to i ty vyložené, se začali kupit, ale my jsme trestuhodně nedokázali míč do sítě protlačit. Ty největší šance dokázal spálit asi Sváťa Řezníček, jenž si střeleckou formu pro dnešní utkání zřejmě zapomněl v šatně. Na stranu soupeře se postavila dokonce i branková kostrukce, když naší krásnou střelu zastavilo břevno. Když řeknu, že jsme měli tak pět gólových šancí, tak nebudu moc přehánět. Bohužel jsme ani jednu nedokázali zužitkovat.
Vrcholem zmaru byla i situace v 89. minutě, když byl Sváťa při střele v malém vápně tvrdě faulován (přesto i tak branku ohrozit dokázal), ale penalta se nepískala... I hráči soupeře na střídačce uznali, že to byl faul, a že to měl rozhodčí písknout, protože takhle (cituji) „zase budou za blbce“.
Vzhledem k tomu, jaký jsme měli tlak, a že se kvůli občerstvovací pauze muselo i něco nastavit, byla by v případě proměnění penalty ještě reálná šance na vyrovnání. Bohužel tuto šanci jsme nedostali.

Prohráli jsme, ale mohlo být hůř
Je samozřejmě divné chválit tým za prohru, ale mě dnešní zápas úplně nezklamal. Soupeř byl poražení a my jsme na výhru měli. Tedy pokud bychom proměňovali šance a nedělali obligátní individuální chyby v defenzivě. Tyto bolesti z předchozích let bohužel s covidovými pauzami nezmizely. Naopak mám trochu strach, aby se naopak spíš neprohloubily.
Když to řeknu úplně narovinu, očekával jsem dnešní zápas mnohem horší. Vzhledem k okolnostem bylo celkem pravděpodobné, že skončí dost neslavně. Nakonec to ale i přes prohru vypadá, že až se znovu sehrajeme a budeme zase aspoň přiměřeně kompletní, může to být celkem fajn.
Jestli se nám to podaří hned příští víkend, když doma přivítáme těžkého soupeře z Vrchotových Janovic, to se budeme muset nechat překvapit. Přijďte nás podpořit, budeme za vaši podporu moc rádi.

Naše sestava: Burcev (B), Židlík, Straka D. (ŽK), Kukačka (Švorba), Randák, Modálek (K), Vacík (2 góly), Neuberg, Řezníček S., Čeljuska, Hložek – Trenér: Švorba