Pyšely se musely sklonit před Slavojem Čerčany

Pyšelská pevnost byla 4. června 2022 dobyta! Už dlouho před zápasem jsem z našeho týmu cítil velké odhodlání konečně zlomit prokletí zápasů v Pyšelích a to se také skutečně podařilo. V sobotu jsme díky uragánu v prvním poločase dokázali zvítězit, a ani aktivita domácích ve druhé půli na tom nedokázala nic změnit. Zápas byl jako vždy velmi tvrdý a plný nasazení, ale panu rozhodčímu Konvičkovi slouží ke cti, že ho dokázal, ukočírovat tak, že se z něj nestala bramboračka.

V Pyšelích jsme, co dostupné statistiky FAČRu pamatují, dlouhé roky nedokázali zvítězit. Jediná remíza z před několika let byla doposud jen chabou náplastí a my jsme tedy chtěli toto prokletí konečně zlomit. Komplikací bylo, že se nám nepodařilo sestavit ideální jedenáctku a prakticky jsme neměli hráče na střídání. Hlavně důrzaný David Straka by se pro tento zápas hodil jak … na hrnec. Naštěstí se ale ukázalo, že podobně na tom byli i domácí, takže jsme si v tomto směru neměli co vyčítat.

Divoký začátek zápasu se musel líbit
Úvodní hvizd zápasu proběhl ještě za doznívající přeháňky a trávník byl tak hodně mokrý a rychlý. Ještě jsme se nestihli ani pořádně rozkoukat a domácí tým, hrající v první půli do kopce, skóroval. První akce zápasu v první minutě skončila prudkou nechytatelnou střelou z rohu vápna a míč si to zamířil přímo do šibenice. Kuba Gašparik v bráně stěží stihl zvednout ruce (1:0).
To byla hodně studená sprcha, která mohla do základů rozmetat naši vůli po vítězství. Naštěstí jsme se ale ani na moment nenechali rozhodit a naše odpověď byla velmi rychlá. Ve 4. minutě rozherál při našem prvním kloudném útoku rohový kop Luboš Tožička tak šikovně, že v malém vápně našel přesně hlavu Míry Randáka, který hlavou nekompromisně zatloukl míč do brány. Gólman si na míč sice sáhl, ale razantní ránu dokázal jen srazit za tyč (1:1).
Ale to nebylo z naší strany v úvodu vše. Neuplynuly ani tři minuty a Patrik Řezníček se předvedl jako za starých časů. Převzal si zhruba 30 metrů od brány míč, přešel přes několik obránců a uličkou neomylně našel nabíhajícího Martina Kačírka. Ten udělal kličku gólmanovi a z úhlu poslal míč do prázdné brány (1:2).
Poté, co zápas začal jak ve zlém snu, jsme tedy předvedli parádní obrat během šesti minut a rozhodně to nevypadalo, že bychom se tím uspokojili.

Zbytek první půle vyzněl i přes snahu domácích jasně pro nás
Pyšely po druhé obdržené brance sice nesložily zbraně, ale jejich snaha byla poměrně toporná a k ničemu zajímavému nevedla. My jsme se snažili držet míč a ze zajištěné obrany jsme vyráželi do nebezpečných kontrů, které kolem 15. minuty přinesly další smršť našich šancí. Ta ale pohříchu nakonec brankou neskončila. Nejdříve zahrával přímý kop Vojta Židlík, ale jeho nepříjemnou střelu dokázal gólman domácích vytěsnit na roh. Po jeho rozehrání pálil Martin Čeljuska prudkou ranou z voleje mimo. O chvilinku později vyzkoušel z přímého kopu pyšelského gólmana pro změnu Kryštof Straka, ale také neuspěl. Hned potom tvrdou a asi přesnou ránu Míry Randáka zblokovala obrana a Patrik hned nato střílel těsně mimo. To vše se odehrálo asi během dvou, tří minut a defenziva Pyšel v tu chvíli vůbec nevěděla, kde jí hlava stojí. Hráči Slavoje byli naopak viditelně v laufu, hecovali se navzájem a soupeře mačkali jak citrón.
Po 20. minutě hry se Pyšely trochu nadechly a opticky trochu srovnali hru. Hrálo se v takových kratších vlnách, kdy jsme chvíli útočili my, chvíli domácí. Naše akce byly ale na rozdíl od pyšelských zakončovány a dělaly soupeři výrazně větší problémy. Celkově se v této fázi hrál rychlý fotbal plný nasazení a tvrdých soubojů, který hráče ani diváky nenechal vydechnout.
Ve 30. minutě Martin Kačírek napřáhl z poměrně nenápadného přímého kopu z celkem velké vzdálenosti a po zemi podél zdi poslal míč k tyči. Gólman se natahoval zbytečně (1:3).
Ani tato branka nás neuspokojila a dál jsme bezradný pyšelský tým mleli. Ve 32. minutě se v brejku z půlky hřiště ocitl Martin Čeljuska. Utekl obráncům a sám před bránou zkoušel obhodit gólmana. Rozhodně to nebylo špatné řešení, ale pyšelský brankář jeho úmysl vystihl a šanci zlikvidoval.
Následovala pasáž, kdy jsme se rozhodli si trochu oddechnout a nechali jsme hrát i domácí. Zkušenou hrou jsme je ale nepouštěli na dostřel a pyšelští hráči už začínali být poměrně frustrovaní a nervní. Z toho pramenila jejich poměrně tvrdá hra a sem tam i zákeřná hra, kterou jsme si ale nenechali líbit a rozhodně jsme je také v soubojích nešetřili.
Vrcholem zmaru Pyšel byl závěr půle, když na rozloučenou s prvním poločasem dostali ještě jednu branku. Luboš Tožička opět krásně rozehrál roh, gólman vyběhl, ale nedosáhl a míč tak se dostal opět k Mírovi Randákovi. Jeho první pokus ještě zblokovala obrana, ale odražený balón pak skrz ní Míra protlačil „na sílu“ a zblízka zakončil bombou přes bezmocného posledního obránce (1:4). Gólman, který se při svém výskoku zranil, vše sledoval jen z povzdálí a o přestávce musel odstoupit (do druhé půle byl narazen hráčem z pole). Tady bych opět pochválil pana rozhodčího Konvičku, který, i když ještě asi nebyl konec půle, poločas ukončil a netrápil tak zraněného pyšelského gólmana dohráváním těch pár desítek vteřin.

Druhý poločas měl výrazně jiný průběh
Těžko říct, jak moc intenzivní byl průběh přestávky v pyšelské šatně, ale nástup domácích do druhé půle podpořený hrou z kopce, byl úplně jinde než jejich hra v poločase prvním. To, že se na nás domácí na úvod druhé půle pokusí vlítnout, a že ještě přitvrdí, se dalo čekat, ale jak se ukázalo, vydrželo jim to nečekaně celý druhý poločas.
V prvních fázích druhé části hry se nám pyšelský tlak ještě celkem dařilo držet na uzdě. Pyšely sice tlačily, ale vypadalo to, že jejich nápor máme stejně jako v první půli celkem pod kontrolou, a že je opět nebudeme do větších šancí pouštět. To se ale postupně měnilo a tlak domácích začal sílit. Stále ale postrádal potřebnou kvalitu a domácí se o míče sami připravovali zbrklostí a nepřesným zakončením. Když jsme se k míči dostali my, snažili jsme se hru naopak opět zklidnit a podržet míč, ale objektivně je třeba říct, že se nám to dařilo stále méně často.
V 64. minutě se dva naši obránci nedohodli, a tak dlouho si při odkopu překáželi, až se míče zmocnil domácí útočník a zblízka prostřelil bezmocného Kubu Gašparika (2:4).
Po vstřelené brance Pyšelům narostla křídla a jestliže jsme je v prvním poločase mleli, tak v této fázi utkání nám to vraceli. Valilo se to na nás zleva zprava a několikrát nás skvělými zákroky zachránil právě Kuba Gašparik. Obzvlášť jeho krásná „robinzonáda“ stála za to!
Kolem 70. minuty jsme opět trochu zabrali a pyšelský tlak lehce otupili. V 73. minutě nahradil hrající trenér Martin Augusta (hlavní trenér Martin Procházka na utkání nebyl přítomen) už hodně unaveného Patrika Řezníčka, který se v první půli zcela vydal a předvedl svůj zdaleka nejlepší výkon za poslední dobu.
Výsledkem naší lehce zvýšené aktivity byla asi naše největší šance druhé půle, když po přihrávce Sváti Řezníčka Vojta Židlík zblízka po zemi jen těsně netrefil bránu. Největší šance to byla také hlavně proto, že jsme do té doby ve druhé půli vlastně jinou zaznamenáníhodnou neměli.
I po této naší příležitosti dál pokračoval tlak domácích a je potřeba přiznat, že i přes poměrně kvalitní defenzivu při nás sem tam stálo i štěstí. V 82. minutě už se ale unavilo i to a znovu jsme inkasovali. Při jedné z útočných akcí domácích propadl míč na zadní tyč ke zcela volnému hráči Pyšel a ten zblízka nekompromisně zavěsil pod břevno (3:4). Kontaktní branka deset minut pořed koncem nevěstila nic dobrého a bylo jasné, že závěr utkání bude ještě dlouhý a krušný.
Několik dalších minut bylo opět v režii nabuzených Pyšel, ale v posledních minutách, když už domácím možná trochu docházely fyzické síly, jsme se na pár minut usadili na polovině soupeře i my. Výsledkem bylo několik rohů, ale nic zásadního jsme z nich nevytěžili. Nejdůležitější v tu chvíli ale bylo, že jsme tak udrželi míč na cenné okamžiky daleko od naší brány.
Přesto měli ještě poslední slovo domácí, když při rychlém kontru Pyšel Kuba Gašparik trochu zazmatkoval a vyběhl, i když míč nemohl mít. Sice se hned začal vracet, ale útočník už přes něj poslal míč do odkryté brány. Kubu naštěstí před prázdnou bránou zastoupil další Kuba (Charvát) a míč nekompromisně odpálil pryč. To už bylo ale vše a skončilo tak i tříminutové nastavení. Závěrečný hvizd byl pro nás, přiznejme si, celkem vysvobození. Tři body jsou ale naše a to je vše na čem v tu chvíli záleželo! Při děkovačce na našich hráčích bylo vidět, jak moc si výhru přáli a jak si ji zaslouženě užívají.

Pevnost Pyšely po mnoha letech padla
To, že jsme na výhru na půdě našeho souseda čekali dlouho, už tu padlo. Je tedy jasné, že pocit z vítězství byl o to sladší. Zápas jsme navíc zvládli v ne zcela kompletní sestavě a hlavně téměř bez možnosti střídat. To byla v takto fyzicky náročném utkání velká nevýhoda. Jediné možné střídání (Patrik x Martin) jsme udělali a pak už jako varianta zbýval jen Vláďa Švorba, který běhal po lajně s praporkem. Po našem jediném střídání se na dvacet minut role trenéra, který byl tou dobou na hřišti, symbolicky ujal Roman Neuberg, který tento zápas musel na hřišti vynechat.
Dvě branky si v tomto zápase za Slavoj připsali Martin Kačírek, který tak oslavil svůj druhý a třetí gól za áčko a Míra Randák, který se tak s devíti brankami dostal do čela klubové tabulky střelců, když předstihl doposud vedoucího Sváťu Řezníčka. Dvě krásné asistence si proti Pyšelům připsal Luboš Tožička, který tak zdvojnásobil svůj dosavadní bodový zisk za áčko. Velmi zajímavým výkonem v první půli překvapil Patrik a v bráně nás opět, i přes chybu v závěru, výrazně podržel Kuba Gašparik. I když jsem zde několik jmen vyzdvihl, možná jsem to neměl dělat, protože dobře tentokrát zahrál celý tým. Na zisku tří bodů mají podíl všichni a výhra byla hlavně důsledkem týmového výkonu podpořeného povedenými akcemi jednotlivců.
Ačkoli se utkání hrálo oboustranně hodně tvrdě až drsně, tak tentokrát vlastně i relativně fér. Pár ne zcela „košér“ zákroků si nepřekvapivě připsal snad jen pyšelský Jan Schubert. Svůj podíl na průběhu utkání měl i rozhodčí Konvička, který tvrdé zákroky sice pískal, ale karetně příliš netrestal. Stejně tak bylo na obou stranách i pár sporných situací zavánějících penaltou. Rozhodčí ale věděl, že je lepší to přejít, než nedej bože třeba proti Pyšelům něco písknout, protože to už by se asi jejich emoce na uzdě udržet nepovedlo. Sporné situace ale řešil stejně na obě strany a výsledek zápasu tak nijak neovlivnil. Naopak tím docílil toho, že se odehrálo zajímavé utkání plné nasazení, které se udrželo těsně na hraně a nesklouzlo do ostré a vulgární bramboračky.
Připsali jsme si cenný úspěch, ale je třeba jít dál. Již v příštím kole nás totiž čeká možná ještě těžší úkol. Vyrážíme do Zaječic, kterým se v letošní sezóně až nečekaně daří. Jsou aktuálně druhé a rozhodně mají lepší závěr sezóny než její úvod. Zaječice budou hrát o udržení druhého místa a my o případný posun do první poloviny tabulky. Obojí vlastně nic neznamená, ale přesto očekávám, že zápas se rozhodně neodehraje v rekreačním tempu. Pokud nás přijedete podpořit, budeme určitě rádi.

Na závěr ještě přinášíme momentky ze šaten obou týmů těsně po utkání

Zápis z utkání najdete ZDE.

----

Přípravce se bohužel překvapit lídra nepovedlo, ale žáci se vyhoupli do čela tabulky
Přípravka si v sobotu sice připsala jasnou prohru 0:9 na domácícm hřišti s lídrem soutěže Pyšely, ale za úplnou ostudu to považovat nejde. Pyšely na jaře ještě neztratily ani bod a tento výsledek je jejich druhou nejnižší výhrou jara. Náš tým je stále šestý, ale na týmy před sebou již začínáme pomalu ztrácet. Sice ještě máme proti cca polovině týmů zápas k dobru, ale přesto začíná hrozit spíš propad tabulkou dolů než posun vzhůru. Tak jako tak ale příparvka v této elitní skupině předvádí velmi pěkné výkony, které by jí i některé větší oddíly mohly závidět

Zápis z utkání najdete ZDE.

Žáci si v neděli připsali ne sice úplně povinné, ale očekávané domácí vítězství 5:0 proti týmu Velíš/Vracovice. Nejenže si tak udrželi pouhé čtyři zářezy na kontě obdržených gólů (a tedy průměr půl branky na zápas), ale zároveň se tak vyhoupli do čela své skupiny. Na záda se jim tak dívají nejen Sedlec-Prčice, ale i Zdilavice, tedy týmy, které nastříleli výrazně víc branek než my. Naše spolehlivá defenziva tedy nese zasloužené ovoce!

Zápis z utkání najdete ZDE.

Galerie k aktualitě