Áčko jde mládeži příkladem...

...i když asi jak v čem, ale výsledkově určitě. Vypadá to, že se našemu prvnímu týmu zalíbil výsledek 4:0, když nás o poločase napínají pouze těsným vedením 1:0. Tím ale podobnost obou posledních zápasů končí, protože ke konečnému výsledku vedly naprosto rozdílné cesty.

První desítky vteřin zápasu nám daly možnost zapochybovat, jestli naši hráči po minulém vítězství trochu neusnuli na vavřínech. Týnecké pustili do dvou šancí, které sice nebyly moc nebezpečné, ale my se mezitím ani nepodívali za půlku. Naštěstí hned druhá minuta naznačila průběh zbytku zápasu. Patrik Řezníček krásnou uličkou vyslal do šance Martina Čeljusku a ten si v této situaci věděl rady a pohodlně kolem gólmana skóroval. Zápas najednou vypadal sluncem zalitý, stejně jako odpoledne, kdy se zápas hrál. Škoda jen, že příští týden už tak hezké fotbalové počasí nebude. Ale snad si udržíme alespoň naše výkony, které se v posledních zápasech rohodně dostávají na vysokou úroveň. 
Další minuty zápasu vypadaly, že je jen otázkou času, kdy soupeři dáme ránu z milosti a pak už budeme jen sázet jeden gól za druhým. Soupeř se sice také sem tam dostal do zakončení, ale jeho akce nepřinesly nic, co by Petr Burcev nedokázal vyřešit. Většinou ani nemusel prokázat své schopnosti, protože soupeři chyběla přesnost v zakončení. To ale platilo v několikanásobné míře i pro nás. Příkladem byla hlavně šance, kdy Honza Hofinger vyzval Čeldu uličkou k navýšení skóre, ale ten jen těsně přestřelil. 
V 10. minutě musel střídat Patrik Řezníček, který sotva doléčil natažený stehenní sval na jedné noze, tak si poranil ten samý na druhé. Naštěstí svých deset minut slávy dokázal spojit s asistencí na, jak se později ukázalo, vítězný gól. Takže měl vlastně odpracováno a do hry se dostal Standa Horčička, který tím dostal možnost navázat na svůj výkon z minulého zápasu. Dalších zhruba 10 minut se pak hrál oboustranně útočný fotbal, kdy se obranou nikdo moc nezabýval a bylo jasné, že soupeř by rád srovnal a my odskočili na dvoubrankový rozdíl. Diváci, kterých se na tento zápas i vzhledem ke krásnému počasí sešlo požehnaně, se rozhodně měli na co dívat. V naší hře se ale bohužel čím dál častěji projevoval prvek, který jsme určitě netrénovali a táhl se s námi pak po většinu zápasu. Byla to nepřesnost střelby. Do šancí jsme se dostávali výrazně častěji než soupeř, ale kdyby se měly počítat střely na bránu, tak to bylo možná i vyrovnané. Naše akce byly místy hodně nebezpečné, ale téměř všechny střely, které jsme na soupeřovu bránu vyslali, šly mimo tyče. Někdy jen těsně, někdy to byly spíš ataky na gól v ragby, ale prostor mezi třemi tyčemi byl pro nás jako zakletý. 
Příkladů této naší „přesnosti“ bylo mnoho. V 18. minutě Zdeněk Modálek uličkou předložil Martinovi Čeljuskovi a ten zblízka střílel do brankáře. V 19. minutě přihrával Vojta Židlík pod sebe do vyložené šance Čeldovi a ten vysoko přestřelil. Ve 21. minutě od rohového praporku centroval Filip Voldřich a Standa Horčička krásným volejem jen lízl pravou tyč. 23. minuta přinesla další Voldřichův centr z rohu hřiště a Zdeněk Modálek hlavičkoval opět jen těsně vedle. A to si mohl s brankářem domluvit, kam to chce. Ve 28. minutě centroval pro změnu Vojta Židlík a Standa opět z voleje střílel nad bránu. O 3 minuty později Standa Horčička centroval před bránu a míč nechtěně málem zaplul do brány.
Hráči Týnce se během prvního poločasu dostávali do šancí jen sporadicky, ale je nutno říct, že některé jejich šance celkem „smrděly“ vyrovnáním. Obzvlášť, když jsme si některé jejich střely sami sráželi těsně kolem branky. Zřejmě i naši obránci chtěli vypadat jak náš útok. Konec poločasu tedy vypadal stejně jako jeho průběh. Ve 42. minutě Zdeněk Modálek střelou z dálky provětral síť nad bránou a o minutu později Honza Hofinger prudkou ranou těsně minuil tyč.
To bylo asi to poslední, co se v prvních 45 minutách událo. První poločas sice skončil naším vedením 1:0, ale mohlo (a mělo) to být alespoň 5:0 (a klidně i víc). To, co jsme dokázali spálit, bylo až neuvěřitelné a na mysl se začínalo vkrádat ono otřepané „Nedáš, dostaneš“. Naštěstí zatím druhá část toho rčení neplatila. A ta první bohužel.
Druhá část utkání začala, jak kdyby ani nebyla přestávka. Hned v první minutě Čeldovi vypíchl obránce na poslední chvíli špičkou kopačky míč a byl to od něj zákrok jak z učebnice. Ale kdyby se nepovedl, měl by z toho asi karetní mrzení a my penaltu. O minutu později Martin Čeljuska opět střílel těsně nad a vypadalo to, že se tenhle zápas nemá šanci trefit, i kdyby se hrály čtyři poločasy (ale jako správný Zlatan to později zlomil). Ve 49. minutě měl obrovskou šanci pro změnu Mody, ale brankář Týnce tentokrát svůj tým výrazně podržel.
V dalších minutách se soupeř začal trochu osmělovat, protože viděl, že i když nás nechá před bránou samotné, tak se zas až tak nic hrozného nestane a párkrát tedy zahrozil protiútokem. Stejně jako my ale většinou své akce končil nepřesným zakončením. O naší skoro zoufalé snaze o navýšení skóre vypovídá i to, že se několikrát do útoku vydal (a ke střele dostal) i Lukáš Berka, který se jinak na polovinu soupeře dostává málo kdy. 
Naštěstí se ukázalo, že i smůla se prostě musí jednou unavit a tak v 56. minutě Martin Čeljuska pěkně sklepl míč Filipovi Voldřichovi a ten zkušeně po zemi podél brankáře KONEČNĚ zvýšil na 2:0. Dvoubrankové vedení nás ale malinko uspokojilo a začali jsme soupeře trochu pouštět do hry. I my jsme sice opět dokázali pár šancí spálit, ale soupeř se snažil víc. Naštěstí se v 64. minutě podařil rychlý protiútok, kdy Standa Horčička nacentroval na Martina Čeljusku, ten si míč potáhl vápnem, a když už brankář nestíhal tak poslal míč do prázdné brány.
Tři nula už byl celkem uklidňující výsledek, ale proč nevyužít toho, že je soupeř pod dekou. Mody zabojoval u středového kruhu, k míči se dostal Honza Hofinger, svým typickým způsobem zboural několik obránců a v situaci sám na brankáře už věděl, co a jak. 4:0 bylo uklidňující ještě o něco víc. Překvapivě jsme se ale nezatáhli a hráli jsme dále svoji hru. Je pravda, že soupeř zjevně nepatřil k nejsilnějším a v této fázi hry nám to i usnadnil tím, že se spíše potýkal s vlastní vírou, že se zápasem ještě může něco udělat, než aby útočil.
V 67. minutě Zdeněk Modálek moc pěknou technickou střelou trefil tyč. Škoda, že to tam nepadlo, protože zrovna on by si za dnešní aktivitu gól zasloužil. V následných minutách se soupeř přece jen trochu vzchopil a snažil se vstřelit alespoň čestnou branku. Sem tam sice jsme sice vystřelili i my, ale naše kanonáda se tak nějak pozastavila. Navíc Standa se čtvrt hodiny před koncem v akci dva na jednoho, stejně jako v minulém zápase, pokoušel překvapit brankáře střelou na bližší tyč. Dvakrát ale nevstoupíš do stejné řeky, obzvlášť když podruhé netrefíš ani branku. Výsledkem bylo pouze „výchovné pokárání“ od Honzy Hofingera, který před bránou na přihrávku čekal marně. 
V 78. minutě se také konečně mohl pořádně předvést i náš brankař Petr Burcev, který nejdříve vytáhl střelu z úhlu a rychlým přesunem k druhé tyči pojistil i nebezpečnou dorážku. Po zbytek zápasu už jsme sice tolik netlačili, ale bylo už také jasné, že tři body patří nám. Naše útoky už podle toho taky vypadali. I když nebyla nouze o pěkné přihrávky do uliček a brejků, tak vše většinou skončilo u parádiček a Zidanovek. Ale tak jako vlastně proč ne. Kdy taky jindy. Je pravda, že soupeř této naší nesoustředěnosti sem tam využíval k nějaké protiakci, ale už ani on nebyl příliš nebezpečný. Zápas se až na několik málo zajímavých šancí už jen bezstrarostně dohrál. 
Příjemným zpestřením odpoledne byla pozápasová děkovačka týmu divákům, kterých bylo přítomno víc než jindy a viděli výkon hráčů, který také nebyl zcela obvyklý. Za měš myslím, že děkovačka byl hezký nápad a mohl by se uchytit. Fotbal se přeci hraje pro diváky ne :-)?
Minulý zápas jsme zládli takticky zazadu, tenhle jsme soupeře semleli útokem (a kdyby jsme proměňovali šance, vyhráli bychom klidně i dvouciferným výsledkem). Je hezké vidět, že umíme měnit taktiku podle soupeře a pro výhru si dojít různými způsoby. Uvidíme, jakou taktiku připraví Martin Procházky na příští týden do Lešan. Lešany se sice krčí na chvostu tabulky, ale určitě by nebylo dobré je podcenit. Obzvlášť, když všechny své čtyři body získaly v posledních dvou kolech. Možná, že by mohla fungovat podobná taktika jako v Bystřici, ale třeba na soupeře vlítneme a budeme hrát nátlakový fotbal. Kdo ví. Věřím, že trenér vybere dobře.

Galerie k aktualitě