Dorostenci neměli k výhře daleko

V nedělním zápase čerčanského dorostu šlo o hodně. Na naše hřiště dorazil v soutěži předposlední tým Mukařova, se kterým jsme na podzim dokázali bodovat, a v případě naší výhry v tomto zápase jsme se při shodě výsledků mohli posunout v tabulce hned o dvě příčky vzhůru. Bohužel vše dopadlo trochu jinak, než bychom si přáli a i když je bod za remízu z tohoto zápasu spíš ztráta, tak je to pořád bod. A těch nemáme na rozdávání.

Před víkendovým zápasem se naši dorostenci konečně sešli více méně v plné sestavě. To je samozřejmě pozitivní, ale o trochu horší je zjištění, že těch dvanáct hráčů je vlastně téměř vše, co má trenér Standa Horčička aktuálně pro zápasy k dispozici, protože naše sestava poměrně prořídla. I tak ale bylo v zápase konečně cítit, že když můžeme hrát v plném počtu, výkon hned vypadá jinak.
Zápas se hrál na po sobotním zápase A týmu proti Václavicím (o kterém poreferujeme později) dost rozbitém hřišti a navíc foukal nepříjemný studený vítr. Klukům tyto podmínky nešlo závidět, ale bylo to pro oba týmy stejné a je třeba říct, že naši hráči se s tím popasovali víc než důstojně. I když pro nás zápas nezačal vůbec příznivě, protože jsme hned v 17. minutě inkasovali z penalty (zapříčiněné nedůrazem v naší obraně), tak se čerčanští hráči nevzdali a zápas chtěli otočit. Na důrazu ve hře a nevypouštění soubojů bude ale ještě potřeba v příštích zápasech zapracovat, protože nás podobné situace v každém utkání stojí spoustu sil a nezřídka z nich soupeř dokáže skórovat. 
Snaha našich hráčů po obdržené brance se zápasem něco udělat byla ale v tomto utkání viditelná a po pár minutách přinesla ovoce v podobě nekompromisní střely Kuby Charváta po přihrávce Martina Kačírka. Bylo vyrovnáno a my jsme se dál hrnuli do útoku. O dalších pár minut později si Martin s Kubou spolupráci zopakovali a rázem jsme vedli. Naše hra v tomto úseku zápasu vypadala dobře a zdálo se, že zápas půjde dovést do vítězného konce. Naší aktivitu ale utnula přestávka a po ní už to bohužel nebylo ono.
Druhou půli jsme bohužel nezačali tak aktivně, jako jsme dohrávali tu první a nebylo to tím, že by se soupeř nějak výrazně zvedl. Naopak jeho hra nebyla moc dobrá a vypadalo to, že se na zápas příliš nesoustředí. Hlavně jejich gólman svou laxní hrou, často daleko ze svého vápna, vybízel naše hráče ke skórování. Této situace jsme ale nedokázali využít a hlavně Jakub Charvát, který jinak v celém zápase předváděl dobrý výkon, několikrát odmítl zkompletovat hattrick. Obzvlášť střela do prázdné mukařovským gólmanem nesmyslně odkryté branky měla skončit gólem. Bohužel šla vedle. Tato situace mohla rozhodnout zápas, ale nestalo se. V této fázi zápasu jsme nehráli příliš dobře, ale soupeř ještě hůř a navíc ještě riskantně otevřel hru, a tak se paradoxně, i přes náš „ústup ze slávy“, příležitosti objevovaly spíš na naší straně. Nedokázali jsme je ale využít a nepomohlo nám ani snad jediné nepřesné rozhodnutí jinak velmi kvalitního sudího, který nám upřel výhodu, kdy jsme mohli jít sami na gólmana soupeře. A jak praví staré známé klišé, že když nedáš, tak dostaneš, tak se i stalo. V 75. minutě jsme z rohového kopu zbytečně inkasovali a opět to bylo po nedůrazném bránění útočníka soupeře, který hlavičkou vymetl šibenici naší brány. Do konce zápasu už se pak, i přes naší snahu, nic dalšího zásadního nestalo, a tak zápas skončil remízou. 
Je to škoda, protože jsme měli na to tento zápas vyhrát a tak je potřeba tento bodový zisk brát spíš jako ztrátu. A to i přes to, že se jednalo teprve o třetí letošní zápas, ve kterém jsme body získali a tak bychom za něj mohli být rádi. Tak to ale brát nejde. V obou doposud odehraných jarních utkáních jsme prokázali znatelné zlepšení naší hry a jeden bod z těchto zápasů je tedy málo. Proti Kunicím nás lepší výsledek stálo, že jsme hráli jen v deseti a tentokrát nás o tříbodový zisk připravily obligátní chyby v obraně a bohužel i nepřesná koncovka. Na zápase jde ale určitě najít i mnoho pozitivního, protože hra se oproti podzimu opravdu posunula o kus dál a třeba souhra Martina Kačírka s Kubou Charvátem vypadala poměrně dobře. Stejně tak aktivita Lukáše Proška se mi hodně líbila.
Jak bylo napsáno v úvodu, tento zápas nás mohl posunout v tabulce o dvě příčky nahoru. Potřebovali jsme ale vyhrát, abychom přeskočili našeho soupeře a případně i Sedlec-Prčice. Bod nás ale neposunul ani před Mukařov a i v případě výhry bychom o dvě příčky neposkočili, protože Sedlec-Prčice celkem překvapivě porazil Teplýšovice 3:0. Nezbývá tedy, než se soustředit na další zápasy minimálně tak jako na tento a pak by posun tabulkou mohl přijít. V příštím zápase hrajeme nezvykle v sobotu (7. 4. od 10:15) v Týnci a ten, i když se pohybuje v klidném středu tabulky, také kdo ví jakou formu nemá. Třeba se tedy zadaří a nějaký bod urveme! 

P.S.: Také bych tímto rád, jménem trenéra Standy Horčičky, požádal a pomoc s odvozem hráčů na zápas do Týnce, protože bude pravděpodobně málo aut. V případě, že můžete pomoct, ozvěte se Standovi na tel.: 605 450 610. Děkujeme.

Galerie k aktualitě