Vyválčený bod, který bolel

Jak jsem psal v upoutávce na toto kolo, nebylo snadné určit, kdo bude favoritem dnešního utkání. Nakonec se ukázalo, že vyhrát derby mohly opravdu oba týmy, i když za bod jsme ve výsledku asi raději my. Sice jsme dvakrát vedli, ale hrát takto fyzicky náročný zápas víc než půl hodiny o deseti, a neprohrát, je asi úspěch.

Zápas se hrál za krásného počasí (kdy snad pouze ostré sluníčko trochu znepříjemňovalo hráčům život) a tak bylo vše připraveno na dramatické a napínavé derby. Do zápasu jsme ale bohužel nemohli počítat s jedním z pilířů naší základní sestavy, Zdeňkem Modálkem, kterému neumožnilo nastoupit zraněné koleno. Snad to nebude nic vážného a brzy se dá dohromady.
Zápas začal oboustranně aktivně, i když bylo vidět, že nikdo nechce udělat chybu. I tak se ale v prvních okamžicích urodily šance na obou stranách. Hned ve druhé minutě se po sklepnutí od Martina Čeljusky řítil sám na bránu pyšelských Filip Voldřich, ale na poslední chvíli mu míč s velkým rizikem ve vápně vypíchl dobíhající obránce. Pyšely se však nenechaly zahanbit a hned minutu na to musel náš gólman Luboš Říha skvělým reflexem vytáhnout prudkou střelu soupeře z bezprostřední blízkosti.V 5. minutě jsme navíc měli i štěstí, když hlavička pyšelského útočníka skončila jen těsně mimo.
V desáté minutě se hra už trochu uklidnila, jasných šancí ubylo a Pyšely hrály přeci jen trochu víc na míči. Naší výhodou bylo v první půli to, že jsme mohli útočit „z kopce“, ale bylo jasné, že tato výhoda se nám po poločase vrátí i s úroky. Bylo toho tedy třeba v prvních 45 minutách využít, ale to se zatím moc nedařilo.
Ve 14. minutě Filip Voldřich dostal žlutou kartu za „záchrannou brzdu“ (a komentář k verdiktu sudího) před vápnem a po následujícím přímém kopu nás znovu výrazně podržel gólman. Nebýt jeho, už jsme mohli prohrávat i o víc než jednu branku. Kolem 15. minuty začínaly mít Pyšely již viditelně více ze hry a my jsme hrozili spíš jen z ojedinělých akcí. I ty ale byly místy celkem nebezpečné. Hra se v této fázi zápasu začínala také přitvrzovat a diskuze a hádky se objevovaly také čím dál častěji. Popravdě by bylo zvláštní, kdyby to tentokrát takto neprobíhalo, protože takto vypadají všechny vzájemné zápasy Čerčan a Pyšel. Škoda jen, že když se to ví, nebývá na zápas nominován nějaký perspektivnější a schopnější rozhodčí. Dnešní posuzování zápasu se v průběhu hrací doby ukazovalo čím dál problematičtější, a i když rozhodčí nějak zásadně nepoškodil ani jeden z týmů (přestože na nás, jako na hosty, přeci jen o něco přísnější byl), dělal zbytečné chyby na obě strany a respekt u hráčů si rozhodně nezískal. Byla jen otázka, jestli se utkání nějak hloupě nezvrtne. 
Zajímavým zpestřením první půle pro část diváků, kteří měli možnost se jít podívat, byl průjezd krásného a vzácného historického motockylu Čechie-Böhmerland (a ještě jednoho, který neznám) po ulici kolem hřiště (obrázek najdete v galerii ZDE). Krásné to stroje!
Ale zpět k 15. minutě. Stav zápasu byl pořád nerozhodný, ale Pyšely si připisovaly stále více „bodů za aktivitu“, i když to k jejich zásadním gólovkám nevedlo. Naopak zhruba kolem 30. minuty jsme měli nadějný úsek i my, kdy se po sérii našich rohů a protiútoku Pyšel urodila i brejková šance Patrika Řezníčka. Patrik jen tak tak dosáhl na dlouhý nákop z naší poloviny, ale špičkou kopačky stihl už jen slabě vystřelit kolem brankáře. Bohužel těsně minul.
Celý zbytek poločasu už byl v režii pyšelských. Tlačili a místy jsme při jejich akcích měli i štěstí, když se jim nedařilo trefit mezi tyče naší brány. Obraz hry prvního poločasu nebyl co do fotbalovosti kdovíjaký, ale nikdo nic nevypustil a všechny hráče Slavoje i Pyšel takový způsob hry stál spoustu sil. Hráči si navzájem nic nedarovali a hra byla opravdu tvrdá a vyhecovaná.
Když to vypadalo, že do půle už nevyužijeme naši výhodu hry „z kopce“ a do kabin se půjde za stavu 0:0, přišel po našem rohu rozehraném Vojtou Židlíkem na vzdálenější tyč naprosto nečekaný gól Libora Topiče. Jen on asi ví, kdy se naposledy trefil hlavou, ale vypadalo to, jako by takto skóroval každý druhý zápas. Přesně věděl, kam to pošle a jeho radost z krásné branky pak byla veliká! Byl to gól do šatny a soupeř viditelně znervózněl! Do poločasu už se Pyšely k ničemu nedostaly a čekalo se, s čím na nás přijdou po půli.
Nebylo to ale nakonec nic nečekaného, prostě se na nás po hlavě vrhli. Snažili se využít toho, že hrají z kopce (a my proti zapadajícímu sluníčku) a spustili svůj obvyklý válec, který už mají, vzhledem k opravdu specifickým vrstevnicím svého hřiště, dobře zažitý.
I přes viditelnou snahu se jim ale nedařilo do vyložené šance dostat. Bohužel však hned ta první, ke které se dostali (v 51. minutě) skončila vyrovnáním. Po centru téměř od rohového praporku se na vzdálenější tyči pověsil do vzduchu pyšelský útočník a zblízka hlavou trknul míč do sítě. Naše vedení nám tedy moc dlouho nevydrželo.
Ani soupeř se ale příliš dlouho neradoval. Hned tři minuty na to se po Vojtově přímém kopu opět hlavou na vzdálenější tyči trefil kapitán Slavoje Honza Hofinger. Všechny branky, které až do teď na obou stranách padly, si byly velmi podobné.
Obdržená branka soupeře samozřejmě rozhodila, a i když se chtěl hned pustit do útoku, bylo vidět, že se trochu hledá. Z toho pramenily naše navazující šance, kdy obzvlášť ta Sváťova gólem skončit měla.
Stále se hrálo velmi tvrdě a dohady na hřišti (a halekání v hledišti) neustávaly. V 58. minutě u lajny v celkem zbytečně dohraném souboji fauloval Filip Voldřich soupeřova hráče a viděl žlutou kartu. Vzhledem k tomu, že už jednu z úvodu zápasu měl, musel předčasně ze hřiště. Výhledn na více než 30 minut oslabení nevěstil nic dobrého.
Na hřiště se navíc v 61. minutě dostal i místní matador Jiří Maršoun a diváci se dostávali do varu. Tím spíš, když o tři minuty později, po nedůrazném odvrácení míče Lukáše Berky od naší brány, se balón rychle vrátil do našeho vápna a nejlepší střelec Pyšel v této sezóně, Jaroslav Šimeček, efektní patičkou z malého vápna vyrovnal na 2:2. Střela to byla nečekaná, a i když nebyla příliš prudká, tak na ni Luboš nedosáhl.
Do konce zbývalo ještě půl hodiny a bylo jasné, že těch zhruba 30 minut bude ještě dlouhých. Paradoxně se ale hned po brance Pyšel do šance dostal náš tým, když si po Vojtově nápaditém rychlém rozehrání přímého kopu Patrik Řezníček narazil s Honzou Hofingerem a střelou z nadějné pozice orazítkoval břevno. Odražený míč ještě zkoušel hlavou uklidit do brány Míra Randák, který se chvíli předtím dostal na hřiště místo Martina Čeljusky, ale bohužel minul.
To bylo po hříchu na dlouho z naší strany vše a dopředu hrál především soupeř. V 70. minutě dokonce střelou z dálky na oplátku také trefil tyč. Hra byla stále tvrdší a rozhodčí sklízel, co zasel, když si v zápase od začátku nedokázal udělat pořádek a udržet si respekt. Například již pár minut před vyrovnávacím gólem Pyšel nevyloučil domácího hráče za úmyslné sražení našeho gólmana v malém vápně ještě před rozehráním rohu. Za tento zákrok mohla následovat jen červená a nebo verdikt „nic jsem neviděl“ a ne žlutá karta, kterou rozhodčí vytáhl. Rozhodčímu Mikoláškovi se utkání opravdu moc nevyvedlo (čímž vpodstatě dostál své pověsti). Je ale určitě potřeba objektivně říct, že dnešní zápas nepatřil k těm pro sudího snadným...
V 72. minutě se dokonce za horní bránou objevila dýmovnice a atmosféra nejen díky ní stále houstla. V 80. minutě v poslední sérii šancí Slavoje v utkání Míra Randák povedenou střelou z dálky jen těsně minul bránu Pyšel. Pyšelský gólman tento pokus vůbec nečekal a jen sledoval, jestli náhodou neskončí v růžku jeho branky. O chvilku později Mírovi chyběl jen krok, aby stihl píchnout míč v brejku kolem gólmana do prázdné branky. Škoda, to mohl být parádní knock-out pro pyšelské. Ale nevyšlo to.
Do konce utkání se už nic nestalo, a i když byly v zápase poměrně časté různě dlouhé prostoje, rozhodčí si zřejmě vědom toho, že už toho zkazil dost, zapískal konec na vteřinu přesně a utekl do kabin. Toto rozhodnutí vadilo spíš domácím než nám. Hráči, i když se do té doby hádali do krve, si podali ruce a bylo po „válce“. Tento zápas naše hráče musel bez diskuze hodně bolet, ale je třeba říct, že po celý zápas bojovali a hráli jako tým. Za to jim patří dík a respekt. Filipovo vyloučení je dokázalo semknout a vydali ze sebe vše, co bylo v jejich silách. Týmový výkon podpořil svými zákroky i gólman, který zabránil několika jasným gólům Pyšel. Teď jen podobné výkony přenést i do zápasů se slabými soupeři.
Samozřejmě, že jsme v Pyšelích chtěli vyhrát a posunout se na druhé místo. Po průběhu zápasu je pro nás ale bod nakonec asi dobrý, i když vzhledem k výhře Miličína nad Václavicemi znamená, že jsme se propadli na 4. místo. Miličín ale můžeme předskočit zpět hned v příštím kole, kdy ho přivítáme na našem hřišti a po podzimní prohře na jejich půdě máme Miličínu co vracet. Tak to snad kluci dají v podobném nasazení jako dnes a nenecháme Miličínu odvézt z Čerčan ani bod.

Galerie k aktualitě